Svéráz dětského rybolovu

Přijela k nám na návštěvu sestra s dětmi, což znamená, že k mým čtyřem ratolestem (17, 15, 7 a 5) přibyly její čtyři kousky (9, 7, 3 a tříměsíční miminko). Naštěstí máme velký dům a naše děti se mají opravdu rády, takže se po něm rozptýlily a celkem se to obešlo bez většího křiku nebo rozbrojů.

Přesto však bylo záhodno občas dětem zábavu trochu zorganizovat, a tak jsme se rozhodly, že je vezmeme rybařit. Veškeré moje rybářské zkušenosti do té doby spočívaly v tom, že jsem kdysi jako malá holka pomáhala strejdovi míchat v kýblu uvařená kolínka už nevím s čím (výsledkem byl blivajz, na kterém si prý ryby náramně pochutnají), naštěstí však nedaleko našeho města existuje areál, kde si můžete zarybařit i bez lístku a vlastního vybavení. Atrakce je zaměřená především na děti, ale zkusit to může kdokoli, kromě menších rybníčků s pstruhy je tam i několik rybníků větších, kde jsou nasazeny i jiné druhy ryb.

Na internetu jsme s Lucií předem nastudovaly, že "rybářský lístek" nás vyjde na 150 Kč, prut nám půjčí za 70 Kč a podběrák za 30 Kč. Cenově přijatelná atrakce, řekly jsme si, naskládaly děti do aut a vyrazily. Bylo úterý dopoledne, v areálu jen pár lidí, moc pěkné prostředí, tak jsme se těšily, jak si s dětmi užijeme poklidné chvíle.

Pán v pokladně koukal trochu pobaveně, když nás viděl, ale ochotně nám vystavil čtyři lístky (pro moje a sestřiny starší kluky) a ještě ochotněji nás každou zkasíroval o necelou tisícovku (cena za lístky, pruty, návnadu, podběrák a záloha na ryby). Nafasovaly jsme kýbl, v něm paličku na zabíjení ryb (panebože, v životě jsem to nedělala, na Vánoce kapry zabíjí manžel a předává mi až čistě opracované maso na řízky, a Lucie se ryb vyloženě štítí :-)), peán na vytahování háčků z tlamy (těch ryb samozřejmě) a "profesionální" návnadu - pytlíček s půlkou rohlíku nakrájeného na kostičky a kelímek žížal (maminko, co ještě budu muset překousnout?). Pán byl dokonce tak hodný, že zdarma půjčil prut i mým mladším dětem, které samozřejmě nechtěly za velkými zůstat pozadu.

Takto vyzbrojeni jsme vyrazili k rybníčku, kde se to hemžilo pstruhy. Podle internetových stránek je úlovek zaručen, takže jsme dětem navlékly na háčky rohlík, rozestavěly je podél břehu (rybníček je fakt malý a lidé, kteří přišli před námi, naštěstí rychle nachytali, co chtěli, a vyklidili pole) a čekaly, co bude.

Chvíli nebylo nic, ale pak začal cvrkot. Už ani nevím, komu zabrala první ryba, ale byl to mazec. Pstruzi šli po všem, co se jim hodilo, takže každou chvíli nějaké dítě s vítězným pokřikem zápolilo s rybou, která se zuřivě mrskala na háčku. My se sestrou (která měla miminko pevně uvázané v šátku na břiše) jsme s podběrákem běhaly od jednoho k druhému, vytahovaly ryby, paličkou je utloukaly a dolovaly jim háčky z tlam. Malí rybáři se pletli pod nohy těm velkým, takže jsme co chvíli rozmotávaly vlasce a vyplétaly háčky ze sítěk podběráků, což je fakt náročný úkol.

Občas některý z malých rybářů vytáhl pstruha na břeh sám, ale ryba se tak mrskala, že rybáříček zděšeně upustil prut na zem. Rybka se mezitím vyválela v prachu a kamínkách na břehu, takže bylo nutné vzít udici, rybu vymáchat ve vodě, vytáhnout, honem klepnout, vydolovat háček a spěchat na pomoc dalšímu borci. Měly jsme s Lucií jazyk na vestě a zpocené jsme byly až za ušima, ale adrenalin na maximu :-D

Když jsme měli v každém kýblu osm ryb (pán povídal, že záloha zhruba odpovídá čtyřem pstruhům, nechtěli jsme moc doplácet a víc ryb bychom stejně těžko snědli), vydali jsme se k okýnku. Pán nám už předtím nabídl, že nám nalovené ryby rovnou ugriluje, takže jsme se sestrou objednaly grilování čtyř ryb, k tomu pro všechny děti kromě kojence párek v rohlíku, colu (kelímek za 30 Kč, nic jiného neměli) a pro sebe nealko pivo, i když bychom zasloužily pořádného panáka.

V altánku u hřiště jsme pak zmoženě sledovaly hrající si děti a čekaly na objednané jídlo. Ryby byly výborné, pití v tom horku taky zasyčelo a když si děti dost pohrály, vyhlásily jsme odjezd. Vyrazily jsme k okénku doplatit za jídlo a převzít rybky. Pán nám každé ochotně doúčtoval dalších šest stovek. Tatínek mě už v dětství při hře Dostihy a sázky naučil, že "při placení se usmíváme", ale v duchu jsem lehce skřípala zuby. Vykuchání a ugrilování jedné (!) ryby totiž stálo 70 Kč (na což žádná cedule nikde neupozorňovala) a kilo pstruhů, které jsme si museli sami nachytat a zabít, vyšlo na 250 Kč. Není nutné podotýkat, že v obchodě stojí kilo už zabitých a vykuchaných ryb 160 Kč.

Takže to nakonec byla docela drahá sranda. Zbylé ryby jsme ugrilovali doma, náramně si na nich pochutnali a my s Lucií zaháněly myšlenky na to, že nás každá ta rybička stála skoro dvě stovky. Děti mají zážitek z prázdnin, na který budou vzpomínat, jen já se nemůžu zbavit hořkého pocitu, že když se někde udělá atrakce pro děti, je potřeba na ní co nejrychleji vyrejžovat, co se dá. Já vím, že takový areál má svoji režii, která asi není malá, ale neprůhledné a dle mého názoru přemrštěné ceny mě od příští návštěvy nejspíš odradí. A to je škoda, protože to byla fakt prima zábava.