Nikdo vám nedá to, co vám Paroubek může slíbit

Předseda sociálních demokratů Paroubek dnes představil program, s kterým jde strana do voleb. Nasliboval hory doly důchodcům, zaměstnancům, rodinám s malými dětmi, pacientům, nezaměstnaným. Jako v té říkance o myšičce, co vařila kašičku: tomu dala, tomu víc, tomu málo... Na koho se nedostalo, jsou živnostníci, podnikatelé, bohatí.

Zkrátka nepřátelé. Nepohlíží se na ně jako na ty, kdo roztáčejí kola ekonomiky, vyrábějí, nabízejí zboží a služby, investují a obchodují, aby měli obrat a z něj příjmy (z kterých odvedou daně). Ne. V rétorice ČSSD jsou vyžírkové, kteří se mají dobře, a tak jim zatneme tipec. Pořádně je odrbeme, abyste si vy, kdo neumíte vydělat tolik peněz, kdo místo chození do práce radši lítáte po doktorech, kdo se nedokážete postarat sami o sebe, kdo zůstáváte v evidenci pracáku, než byste vzali práci, která vám nevoní, nepřipadali tolik méněcenní. Apelujeme na vaši závist, naštvanost, bezmoc, my se za vás postavíme a z vašeho svrabu vás vytáhneme.

Ale k tomu nám napřed musíte ve volbách naházet hlasy. Hodně hlasů. Pokud možno tolik, abychom sestavili oranžovou vládu. Aby nám do toho nikdo jiný nekafral. Nikdo jiný to s vámi totiž nemyslí tak dobře. Kochejte se růžovou budoucností, kterou vám malujeme - za pár let budeme v první desítce nejbohatších zemí EU.

Hlavně nepřemýšlejte, kde na to vezmeme, jak toho dosáhneme, kdo na to vydělá. To není podstatné. Nikdo vám nedá to, co my vám můžeme slíbit.

Ani Paroubek ve své nadutosti není tak hloupý, aby nevěděl, že sliby, které dnes dává, po volbách nebude moct splnit. Že pokud ve volbách skutečně vyhraje, přebere vládu v zemi, kde ekonomická situace není a ještě dlouho nebude růžová. Že na všechny ty novomanželské půjčky, třinácté důchody, stavby krasobruslařských stadionů nebude kde brát. Že pokud to takhle půjde dál, nebude na běžné důchody, přídavky na děti, podpory v nezaměstnanosti a celý ten rozkošatělý systém mnohdy nesmyslných sociálních dávek.

To on dobře ví. A hlavu si tím neláme. Nepřemýšlí nad tím, jak napáleným voličům vysvětlí, proč svoje velkohubé předvolební sliby nesplnil. Až dojde na lámání chleba, najde si - jako vždycky - nějakého nepřítele, na kterého ukáže a svalí na něj všechnu vinu.

On chce hlavně vládnout, za každou cenu. Jak víme, spojí se třeba s Marťany, jen když bude moct vstoupit do Strakovky hlavním vchodem. A za tři roky končí funkční období prezidentu Klausovi. Paroubek už se vidí, jak mu vzdává hold nastoupená Hradní stráž.

Je jenom politik, ne státník. Nemá vizi, nechce v téhle zemi něco vybudovat, nějak ji rozvíjet, někam ji dovést. Po zádech chudáků, kteří si to nedovedou spočítat, se vyšplhá, aby přebral otěže a ukojil svoje nenasytné ego.

S výhledem na budoucnost svou a svých dětí pořád ještě doufám, že se mu to nepodaří.