Nekamenujme bydlenky!

Poslední dobou se na netu rozhořela vášnivá diskuse ohledně uživatelek Mimibazaru, jejich pitoreskních zálib a prapodivného (rozuměj příšerného) vkusu, pokud jde o bydlení, vaření atd. Na jedné straně barikády se sešli zapřísáhlí obhájci vkusu a vytříbenosti, kteří křičí, že budoucí generace bude v tomto ohledu totálně zdeformovaná, a "kečup" nebo "tatarka" je pro ně málem sprosté slovo, na druhé straně se ozývají hlasy, že tyto hrdinné matky rodí a vychovávají příští daňové poplatníky, kteří nám všem budou platit důchody, a tudíž by jim všichni měli být vděční a dát jim pokoj.

Mezi tím stojí zmatené bydlenky, které vlastně moc nechápou, proč se taková bitva strhla, některé dokonce své profily na MMB se smutkem opouštějí a zakládají vlastní blogy, kde budou ušetřeny (často opravdu nevybíravých) útoků a posměšků.

Podobných serverů je na netu samozřejmě víc, ale Mimibazar je největší a má nejširší záběr, takže je jaksi po ruce a první na ráně. Původně měl sloužit za účelem přeprodeje oblečení, z kterého děti už vyrostly, ale postupně se proměnil v prodejní a aukční portál, kolem kterého se vytvořila početná komunita.

Tato komunita hovoří vlastním jazykem, má vlastní vyjadřovací prostředky (smajlíky :-)) a její členky se "mezi svými" cítí jako ryby ve vodě, tudíž se ochotně dělí o vše, od receptů na buchtu přes odložené botičky po dětech až po ukázky vlastní rukodělné činnosti.

Každý, kdo na MMB zabrousí poprvé, musí po chvíli nabýt dojmu, že narazil na spolčení pipin, kterým vinou mateřské totálně změknul mozek. Ten jazyk je opravdu strašný. Samé zdrobněliny, stupidní zkomoleniny (kdo přišel jako první se slovem "manža", by měl za trest tisíckrát napsat větu "Nemám do svého krásného rodného jazyka zavádět zhovadilosti"), pravopisné chyby ("hlavně abi se lýbil")... Tady by byl nejspíš prostor pro sociologickou (a lingvistickou) studii, a musím říct, že tenhle aspekt MMB a podobných serverů je pro mě nejobtížněji stravitelný.

Recepty jsou pro uživatelky oblíbeným zdrojem inspirace i možností, jak se pochlubit vlastním kuchařským uměním. Většinou jde o dobré recepty na dobrá jídla s použitím dobrých surovin. Často zde narazíte na rodinné stříbro v podobě receptů na polozapomenutá jídla, která jste kdysi jídali u babičky, a taková potahovací hmota na dort od Ariell je mnohem chutnější než přeslazený značkový fondán Wilton. Ano, je tam i fůra návodů na klohnění blafů, které mají v názvu slovo "mňamka", "óóóbr mňamka", "dobroučký" a podobně, ale můžeme se divit, když matky těchto kuchařinek byly za socialismu nuceny vařit z toho, co Pramen dal? Mám doma maminčinu Mezinárodní kuchařku z 80. let, kde jsou u všech receptů praktické rady, čím nahradit portské, koňak, olivy, parmezán... (Tesavelou, tuzemákem, kyselými okurkami, eidamem). Podravka se jako vzácné koření nevozila z Orientu, ale z Jugoslávie, a Maggi prostě bylo králem kuchyně. Hospodyňky se naučily nahradit všechno vším a ještě v devadesátých letech u nás za kuchařku platila Jiřina Bohdalová, ale Michelin byl jenom název pneumatik.

A tvořeníčko? Jsme národ kutilů a pořady, kde Přemek Podlaha ukazuje, kterak z prohazovačky štěrku udělat šikovnou záložku do knihy, u nás mají už desetiletí velkou sledovanost. Jako děti jsme každý rok povinně absolvovali soutěže tvořivosti, a zatímco já jsem s vypětím sil vyšila bodlák na ubrousek o rozměrech 20x20 cm, moje spolužačka, která propadala ze čtyř předmětů, se pochlubila pěti svetry úžasných vzorů a barev. V sešněrované době prázdných obchodů byl vrcholem přepychu jakýkoli kýč dovezený ze Západu, a ať hodí první kamenem, kdo neměl doma nástěnnou dekoraci z chemlonu, obrázek z kolíčků na prádlo nebo Rumcajse z černého ohýbaného kovu. My měli prostírání vyrobené z všemožných papírových etiket od nápojů, marmelád a bůhvíčeho ještě, zatavené v plastu a olemované stříbrnou stužkou - a jaká to byla nádhera! ;-)

Nebudu se vyjadřovat k tak specifickým jevům, jako jsou salámisti, dorty ve tvaru druhotných pohlavních znaků a podobné žertovné (?) výtvory. Míra vkusu je každému dána výchovou a proti gustu... Kdo má chuť se zasmát, tomu doporučuji stránku dortů, které se opravdu nepovedly - uvidíte, že to, co najdete na MMB, je ještě slabý odvar.

Mimibazar je zkrátka komunita, kde je určité skupině lidí dobře. Vyznavači Kierkegaarda, molekulární kuchyně či minimalistického designu si tu na své nejspíš nepřijdou, ale těm jsou určena jiná fóra. Takže prosím, nekamenujme bydlenky. Ony jsou se svým světem spokojené. Z jejich mimísků nejspíš nevyrostou deprivanti s podlomeným zdravím, manžové si možná opravdu počvachtají na knedlíku s gothajem obaleném v trojobalu a až přijdete na návštěvu někam, kde vás nade dveřmi přivítá nápis "Home sweet home" a knihy budou obalené vytrhanými listy z barokního kancionálu, zkuste se shovívavě usmát.

Vždyť jsou na světě horší věci.