Na Ježíška bez Ježíška

Před pár lety dělali v televizi takový malý průzkum. Dotazovali se lidí na ulici, jestli vědí, proč vlastně slavíme Vánoce. Většinou padaly odpovědi typu "Vlastně nevím", "Nemůžu si vzpomenout"... Pár hlasů zmínilo cosi o slunovratu a radosti z toho, že se krátí noc. Odzbrojil mě pán, který sebevědomě prohlásil: "Tak to vím naprosto přesně. To se slaví, protože ukřižovali Krista!" Uf. Těch, kteří věděli, že Vánoce jsou naopak připomenutím Kristova narození, byla hrstka. Navzdory tomu, že "Narodil se Kristus Pán" zní z reproduktorů v hypermarketech snad už od září.

www.ceske-tradice.cz, www.thenativitystory.com

Adventní doba pomalu končí a každoroční vánoční šílenství se stupňuje. Už máte napečeno? Naklizeno? Nakoupené a zabalené dárky? Ne??? Tak honem honem, nebo to nestihnete! Advent má být dobou ztišení, půstu a očekávání. Místo toho v něm vrcholí závody, ke kterým nás prodejci povzbuzují už od začátku podzimu. A zažité stereotypy a imperativy, co všechno musí být hotovo, taky vykonají své. 

Položili jste si někdy otázku, proč to vlastně děláte? Spousta lidí Vánoce nesnáší právě pro ten maraton kolem. Naklidit byt, protože se to patří a co by tomu řekla tchýně, nakoupit hromadu dárků, o které za pár dní už nikdo nebude stát, napéct tuny cukroví a navařit kotle jídla, kterým se pak člověk přecpe, až je mu špatně, a k tomu ty výčitky svědomí, když leze na váhu... A nejhorší jsou ty nervy - z toho, aby všechno klaplo, aby se nikdo s nikým nepohádal, z povinných návštěv rodičů, příbuzných, s kterými se celý rok vidět nemusíme, ale na Vánoce je to zvykem. Není divu, že se leckdo těší, až už proboha bude po svátcích.

Tak proč to všechno? Pro rozzářené dětské oči pod stromečkem (nebo znáte větší vánoční klišé?)? Pro pohádky v televizi? Pro smaženého kapra a vanilkové rohlíčky? Pro pár dnů volna? Pro radost z toho, že se sešla rodina? Pro bruslení na rybníku, návštěvu půlnoční, vzpomínání na vlastní dětství, neurčitou a prchavou slavnostní náladu?

Miluju Vánoce a každý rok se na ně těším (to neznamená, že by mě neštvali Mikuláši v obchodech už koncem září). Taky mívám o adventu parádní honičku - projekty se mi kupí jeden na druhý, do toho vždycky nějaká knížka (k překladu, ne ke čtení)... A k tomu chci stihnout všechno, co u nás v rodině k adventu a Vánocům patří. Vyrábím adventní věnce, vymýšlím a sháním dárky (většinou po internetu, a pak trnu, jestli stihnou dojít), vylepuju na okna vlastnoručně vystřihované anděly a betlémy, peču s dětmi cukroví (abych se pocvičila v pokoře a trpělivosti :-) ), chodím na besídky, pouštím a zpívám koledy, vyrábím vaječný koňak a pomalu ho upíjím, pálím františky a rozsvěcím svíčky, kde se dá...

K mým Vánocům patří deska starých amerických koled, kterou kdysi naši dostali od rodinného přítele a kterou jsem před pár lety horečně sháněla (a sehnala!) na eBay, když si tu původní vzal do parády nejmladší synek, film Láska nebeská - aspoň třikrát a jedině v angličtině, protože miluju hlasy svých oblíbených herců a nesnáším, když při překladu padají vtipy pod stůl, dopisy Ježíškovi (Kubík včera nakreslil devátý) a neochvějná víra dětí, že dárky nosí právě on (když jsem kdysi sondovala u starších synů, jestli už není načase nalít jim čistého vína, uzemnil mě ten mladší odpovědí, že dárky samozřejmě nosí Ježíšek, "protože kde vy byste na to vzali, že jo" - díky, Vojti :-)... A taky rozzářené dětské oči pod stromečkem, smažený kapr a vanilkové rohlíčky, návštěvy rodičů a příbuzných...

To všechno by ale ztrácelo smysl, kdyby za tím nebylo ještě něco. Čekání a radost z toho, že "narodil se Kristus Pán". Nejde o uslzený sentiment a dojetí nad nahým děťátkem v jesličkách, ani o bukolickou scenérii s pastýři a ovečkami. Jde o tajemství. O tichý úžas nad tím, že Bohu na lidech tolik záleží, že se chtěl stát jedním z nich, aby jim byl blíž. O naději, že i když je to Bůh, který většinu času mlčí a na otázky neodpovídá, jednou na ně odpoví. O lásku, jejíž odlesky o Vánocích tušíme a kterou jednou snad poznáme naplno. Kdo věří, tak ví, o čem mluvím. A kdo ne, tomu to žádná slova nevysvětlí.

Přeju vám všem krásné Vánoce. Ať jsou takové, jaké je v hloubi duše chcete. Jestli nesnášíte vánoční úklid, tak neuklízejte. Štědrý den přijde i bez vypraných záclon. A jestli vám dělá dobře naklizený byt, tak vymeťte každé smítko a těšte se z toho, jak se všechno svítí. Jestli nemáte rádi cukroví, tak ho nepečte. Kupte si pár kousků v obchodě nebo si usmažte řízek. A jestli pečete rádi, tak vyzkoušejte pár nových druhů a užívejte si, jak vám krásně voní byt. Jestli vám přijde zbytečné vymýšlet dárky, když stejně už všechno máte, tak kupte kozu nebo hejno slepic, o které se vám bude starat někdo v Africe. Jestli nesnesete tchýni, tak ji nezvěte. A jestli ji snesete, tak ji pozvěte a radujte se, že je snesitelná.

Na Štědrý den si dojděte do kostela se svíčkou pro betlémské světlo (vážně se vozí až z Betléma) a zapalte si s ním svíčky na stromečku. Postůjte chvíli u jesliček a zamyslete se, co a kdo má ve vašem životě hodnotu a místo. Pusťte do svých Vánoc Ježíška, i když na něj nevěříte. Třeba pak budete mít pocit, že ty letošní svátky byly přece jen trochu jiné - hezčí a hlubší.

Pokojné Vánoce vám všem.