Křupan jsem a křupan budu

Že současný český prezident nemá vychování, na to už jsme si zvykli. Že pro sprosté slovo nejde daleko, to taky víme. Že se nezdráhá urážet své odpůrce ať už vlastními ústy, nebo prostřednictvím svého mluvčí,

který v roli užitečného idiota ostražitě bdí, aby okamžitě  zostudil každého, kdo se o Zemana i jen otře, nás už ani nepřekvapuje. S ohledem na prezidentovy nejnovější excesy se ale vnucuje otázka: je to pořád ještě schválnost, nebo už jde o totální rozpad osobnosti, jak to zmínil premiér Sobotka v reakci na poslední Zemanovu jedovatou slinu? Přikláním se k té druhé možnosti, protože Zeman svým chováním stále častěji škodí jen sám sobě. Nevím, jestli je to kalkul, plebejská snaha zalíbit se  voličům, kteří se řídí první signální, nebo nedostatek charakteru, ale on se v tom svém hulvátství a křupanství natolik vyžívá, že už se neumí chovat jinak, už neumí poznat, co je ještě vhodné, a co už je přes čáru.

Podívejme se na jeho audienci u britské královny, která proběhla minulý týden. Média předem probírala jen otázky etikety. Aby ne, všichni máme v paměti páně prezidentův vrávoravý krok a klátivé pohyby nad korunovačními klenoty a víme, že pojem "majestát" je pro něj jen prázdná bublina. Čekalo se tedy, jakých faux pas se dopustí tentokrát. 

Když jsem sledovala to krátké video ze začátku audience, měla jsem pocit, jako kdyby si prezident sepsal seznam všech rad, které mu pánové Špaček, Žantovský a další v médiích poskytli, a poctivě si odškrtával jednu po druhé: "Na tohle kašlu, tímhle se taky řídit nebudu, tohle je blbost, tohle zbytečnost..."

Přišel v nepadnoucím obleku a nevhodných botách. (Jeho žena a dcera na tom s úrovní sebeprezentace nebyly o moc lépe.) Začal hlaholit hned ve dveřích, ještě než ho stihli ohlásit. Nejen že nepočkal, až ho královna sama osloví, on ji skoro nepustil ke slovu. Mizernou výslovností a nevhodně zvolenými slovy způsobil zmatky už v prvních dvou větách, kdy nejprve královnu ubezpečoval, že to je překvapivý (zřejmě měl na mysli úžasný) okamžik jeho života, a pak se pochlubil, že je v Londýně počtvrté - královna ovšem pochopila, že poprvé, a chtěla pokračovat v hovoru s jeho ženou. Kolovrátek Zeman se nedal vyrušit a dál mlel svou o výborném příteli Tonym Blairovi. Protože rád udivuje svými znalostmi, oslnil královnu impertinentní poznámkou, že pokud se nemýlí, ona ve svém životě zažila už deset britských premiérů.

Kolik porušených pravidel to bylo? Zhruba deset? V pouhé první minutě. Jak se odvíjel zbytek audience, se můžeme jen dohadovat. Královna je na exoty všeho druhu zvyklá, takže návštěvu jistě ustála bez úhony, ale že ji ukončila už po dvaceti minutách, možná svědčí o tom, že se moc nebavila. 

Zeman tvrdí, že zvládá angličtinu natolik dobře, že nepotřebuje tlumočníka. Kdyby byl gentleman - což na rozdíl od Hitlera není - dopřál by ho alespoň své ženě. Umožnil by jí tím zapojit se do hovoru s královnou mnohem důstojněji, než když jí musela tlumočit dcera - příliš hlasitě a s hlavou stále otočenou, což bylo nezdvořilé.

Nebylo to příjemné podívání, a už jsme zažili horší věci. Jenže frekvence, s jakou se nejrůznější trapasy, sprosťárny a urážky objevují, je čím dál vyšší. Průzkumy popularity strmě klesají, po vládní krizi, kterou prezident těžce nezvládl, jsou na historických minimech. Už i Zemanovi skalní příznivci si začínají všímat, že s jejich miláčkem něco není v pořádku. Zdá se, že se ten chátrající stařec, o jehož vítězství v příští prezidentské volbě ještě před půl rokem pochyboval jen málokdo, nakonec vyšachuje sám. A to bude jedině dobře. Protože narcistního psychopata, který se neumí kontrolovat, si na Hradě opravdu nezasloužíme. A do podzimu to dojde i těm, kteří ho dnes ještě brání.