Milé děti z dětských domovů

Návrhy, debaty a nápady pod zástěrkou ,,nejlepšího zájmu dítěte” zapomínají na to nejdůležitější -  neptají se přímo těch, koho se to týká.

Milé děti z dětských domovů,

víte, že se o vás poslední dobou hodně mluví?

Sleduji bedlivě všechny návrhy, debaty a nápady, které pod zástěrkou ,,nejlepšího zájmu dítěte” jaksi zapomněly na to nejdůležitější – neptají se přímo vás, co považujete pro sebe za to nejlepší. Naopak se      k problému se vyjadřuje plno odborníků, kteří se tváří, že vás znají jako vlastní boty a v dětském domově vás navštěvují pomalu každý den.

Například hodně z nich poukazuje na to, že máte drahé značkové boty a dokonce používáte smartphony. Na jedné straně se objevují názory, že kvůli životu v dětských domovech ve vás roste určité stigma a cejch  ,,těch z děcáku“ a všichni vás kvůli tomu litují, ale na druhé straně, když se alespoň po materiální stránce můžete srovnávat s dětmi z běžných rodin, tak už je to považováno za nadstandard a něco špatného. Myslíte, že děti všech těchto samozvaných kritiků komunikují přes pevnou linku a nosí běžně boty šťastně poděděné po svých 2 sourozencích a jednom bratranci? Neřekla bych. Nehledě na to, jsem přesvědčena, že ve vašem věku je určitá materiální povrchnost pochopitelná a přípustná.

Spousta lidí zjistí až v průběhu života (někteří vůbec), že jen materiální věci člověka opravdu šťastného a spokojeného neudělají. Troufám si tvrdit, že vy už to víte dávno. Kolik z vás by dalo cokoliv za spokojené dětství, které vám bylo ne vaší vinou upřeno? Ale ani vinou dětských domovů! Ať si všichni ti pokrytečtí kritici vezmou vaše mobily a boty a zkusí si prožít to, co jste prožily vy. Často to od vás slýcháme, ale dokáže si to někdo reálně představit?

• Naše mamka byla velmi vulgární, sprostě nám nadávala, taťka chodil domů opilý…
• Tatínek s maminkou začali užívat pervitin, halucinace a stavy šílenství bylo to první, co jsme po ránu viděli na rodičích…
• Táta mi řekl, že jestli to řeknu, tak mě zabije…
• Na zemi do mě kopal a házel po mě kameny…
• Taťka seděl na mamce a dusil jí polštářem…
• Doma mě matka seřezala jako psa a v opilosti mi šlápla na obličej…
• Strejda jí dal na všechno peníze a ona to rozfofrovala, řekla mu, že všechno zaplatila a přitom nic…
• Babička byla zlá a hodně pila…
• Teta byla závislá na drogách a podpálila byt…
• Vytáhl nůž z kapsy a dal mi ho pod krk…
• Máma užívala drogy, od narození jsem nakažen žloutenkou typu C…
• Přála jsem si rodiče, kteří místo chození do hospody budou trávit večer se mnou…

V kontextu vašich příběhů se jeví jako bezpředmětná kritika dětských domovů, které vás údajně neumí připravit na život, špatně se v nich vyvíjíte a chybí vám tam rodinné prostředí. Ano, těch dětských domovů, o kterých vy sami často říkáte, že vám de facto zachránily život. Těch domovů, kde jste často poprvé v životě poznaly, co je to teplá večeře, co je to vlastní postel, co je to teplá voda.  Ty dětské domovy, kde jste často po dlouhé době konečně našly klid.

Myslím, že je strašně nefér dětské domovy hanět. Nebylo by pro všechny prospěšnější, aby se naopak dětským domovům pomohlo, aby vám mohly poskytnout co nejlepší podmínky pro váš život, pro vaši výchovu, vzdělání a přípravu na opuštění dětského domova?

Myslí kritici dětských domovů opravdu na vás? Na vaše pocity? Dětský domov představuje pro mnohé z vás vaši rodinu, váš jediný domov, vaše zázemí. Zapomněli všichni, že dětský domov je pro vás často jediná jistota, kterou máte? Kolik z těch, co dětské domovy kritizují,  vám někdy nabídlo pomoc  nebo se skutečně nějak přičinilo o zlepšení situace v dětských domovech? Kolik z nich kdy vůbec v nějakém z dětských domovů bylo?

Místo toho se pro vás zběsile hledají náhradní rodiny. Vlastně ale ne pro vás, kteří jste schopni číst tento příspěvek. Náhradní rodiny se přednostně hledají pro malé děti. Dokonce se zvažuje, že se zákonem zakáže, aby děti, kterým je méně než 7 let, mohly být umísťovány do dětských domovů. Kam půjdou, když nebude dostatek náhradních rodičů? Situaci nespasí ani tzv. profesionální pěstouni, u kterých může být dítě maximálně rok. Protože i ten rok po 12ti měsících zase skončí a kam půjdou pak? Na další rok k dalším profesionálním pěstounům? Nebo zpátky do dětského domova? Tam vlastně nesmí. Tak mi poraďte, kam?

Ano, hledejme nejen pro malé děti rodiny, ale posuzujme každý konkrétní příklad individuálně, jak si každé dítě zaslouží. Pokud má jít dítě do náhradní rodiny, proč ne rovnou do té dlouhodobé, kde může najít trvalé zázemí a porozumění?

Málem jsem zapomněla na vaše biologické rodiny – vláda totiž plánuje, že se místo umisťování dětí do dětských domovů  zaměří na práci s vaší biologickou rodinou. Myslíte, že kdyby k vám domů chodila sociální pracovnice a učila vaše rodiče nepít alkohol, neužívat drogy, nebít vás, správně hospodařit s penězi, trávit čas s vámi a ne v hospodě, že by to pomohlo? Bojím se, že na úřadech se pak poplácají po zádech, jak nám hezky ubývají děti v dětských domovech, ale odskáčete to  zase vy.

 Častým argumentem je, že se u vás projevují v důsledku pobytu v dětském domově různé formy deprivace a rizikového chování. Myslím si, že ty už si bohužel často přinášíte do dětského domova z vaší biologické rodiny.

Moc bych vám přála, abyste přestaly být jen čísly ve statistikách a začalo se k vám přistupovat jako ke skutečným lidským bytostem.

                                                                                      S úctou a respektem k vašim životům

                                                                                                         Tereza Tkadlecová