19

T - 19 dní. Zbývá nám devatenáct dní v Říši – v Říši nulové zodpovědnosti a nekončící zábavy. Střípky života v Bonnu vol. 2

Původní plán našeho výletu do Německa bylo zdokonalení se v hokeji, poznání pár nových přátel a zkvalitnění životního stylu. Plánovaly jsme si hodiny v posilovně, chodily jsme na individuální tréninky…až do doby, než jsme poprvé pozvedly číše s vínem a v kuchyni v klášteře jsme si připily na nové přátelství s budoucími členkami Gangu.

V tu chvíli jsme ale ještě netušily, že naše veškerá snaha z prvních tří týdnů byla k ničemu. Kardio na poli vystřídalo kabrio na poli, ze kterého jsme si udělaly brum brum party bus. V té chvíli byly zničeny veškeré jazykové bariéry a místní židovsko-křesťanská dvojice si nás vzala pod svá křídla. Dny strávené na pláži v Kolíně, s dortem na plácku u hřiště nebo na obědě ve Vapianu byly jen předvojem toho, do čeho nás vtáhly později.

Muži. I muže jsme tu poznaly. Stačila jedna neděle, kdy jsme nevinně čekaly na kamarádku, až dorazí z nedalekého Mannheimu, a spojení byla navázána. Po pár pivech jsme si pamatovaly jména, která jsme potřebovaly a po pár dalších pivech jsme si nepamatovaly naší premiéru tance na židli. Následující ráno jsme udělaly poznávací výlet pro naši kamarádku a přesně v tu dobu jsme si nevědomky stanovily pravidlo: Bonn s kocovinou, je hezčí než Bonn za střízliva.

Následující večer jsme si vyměnily první zprávy s některými z místních chlapců a kontakt už byl definitivně navázán. Dva dny po úvodním večírku byl na plánu sleepover u jedné z našich kamarádek. Náměstí města Bad Honnef něco postrádalo, a tak bylo po naší párty zvelebeno. Křest neznámého města jsme si tedy mohly odškrtnout. S uplynulými večírky se v našich mobilech hromadily záhadné fotografie.

Ve chvíli, kdy jsme si myslely, že šílenější už to být nemůže, přišla Marina. Poslední článek, který náš Gang postrádal. U Mariny se rozhodně nezapřeli předci z Čech, a tak se téměř okamžitě naučila nejpodstatnější česká slovíčka.

Hokejová sezóna také započala. První utkání na hřišti nejtěžšího soupeře jsme odehrály důstojně a favorizovaný tým jsme řádně potrápily. Kvalitní výkon jsme šly opět zapít – Alle man in Ballermann. Po sobotě přichází neděle a neděle je u nás svátkem piva. Kolem čtvrté ranní jsme chutnaly místní nonstop pizzu a prošly nejtemnější zákoutí nočního centra. S novým týdnem nás dohnaly výčitky a kromě hokejových tréninků jsme se zapotily i na tenisovém kurtu.

Na následující víkend rozpis hlásil dvoukolo na domácím hřišti. Po celém městě visely plakáty k této události. Klub se nezapomněl pyšnit tím, že poprvé před domácím publikem nastoupí i hráčky národního týmu aka my. Původně jsme si nervozitu nepřipouštěly, ale mě samotnou to v pátek večer pořádně smetlo. Stres byl ještě navýšen příjezdem rodičů, kteří si zápas nechtěli nechat ujít.

První ze dvou zápasů jsme smolně prohrály 0:1. Celý zápas jsme byly lepším týmem, ale nedokázaly jsme svou převahu proměnit ve vstřelení branky. Zápas číslo dvě byl od začátku až do konce jiný. Tempo bylo o poznání vyšší a celkový obraz zápasu byl na jiné úrovni. Ani v tomto zápase se ale diváci nedočkali více než jednoho gólu. V tomto případě ale jednička na výsledkové tabuli svítila na naší straně.

České rodiče jsme představily rodičům německým a užili jsme si společně pár pěkných chvil. Prošli jsme si naše nejoblíbenější části Bonnu a celý tento týden byl zahalen do tajných dobrodružství, o kterých se druhá strana nikdy nedozví. Alespoň prozatím.

Jelikož naši kamarádi nemají v úterý univerzitu, rozhodli jsme se oslavit pondělí v jednom z kolínských klubů. Mezi naše kamarády se zapsal australský herec a surfař a naše galerie byla plná nových fotografií. Úterní trénink byl největším utrpením uplynulých dní.

Středa, narozenin třeba. V den mých 21. narozenin zbývá 21 dní. Po probuzení na mě v kuchyni čekalo další z Kaččiných překvapení, bez kterých už si narozeniny neumím představit. Na naší soukromou oslavu se dostavil i dvojník slavného Justina Biebera a zdálo se, že den nemůže být idyličtější. Trénink byl z nepochopitelného důvodu zrušen, a tak jsme se místo toho sešli u stolu nad dokonalými burgery. Dostala jsem dárky, přáníčka, polibky a objetí a na znamení toho, komu tento den patří, jsem celý večer hrdě nosila paví čelenku. Cesta domů připomínala scény z videa „Chyť páva“.

Další víkend nás čeká opět dvojkolo, tentokrát na hřištích soupeřů. Zbývá nám jen devatenáct dní, všechno to tak rychle uteklo, a nám se nechce domů. Na druhou stranu se toho za devatenáct dní může ještě hodně stát.

Uvidíme, kdo si nakonec připíše důležité body a jak bude vypadat tabulka střelců po 10. říjnu.