Třicítka za mnou, děti žádné, vztah žádný, krom vztahu k životu starého mládence, alkoholismu, zvyknutí si na klid a pohodu bydlení o samotě, kdy si v bytě mohu pálit jednu cigaretu za druhou. Negativ mnoho nevidím.
Vraťme se o několik let zpátky, do dob, kdy se mi třicítka teprve začala přibližovat. Zní to stejně jako hrozné číslo. Fuj, raději na to nemyslet.
O nás programátorech jsem slyšel mnoho mýtů a dokonce si některé kolegy rozdělil do několika kategorií. Sám jsem se zařadil na úroveň programátora asociálního; ten vypadá jako heavy metalová kapela, ke klientům je lepší ho nepouštět, do kanceláře zakázat přístup a nechat ho, ať si zapáchá mimo lidi doma. Takovýto tvor má osobní život na bodě nula – většinu času v práci, ten zbytek se něco učí do práce, nebo jej tráví v hospodě, případně hraním her.
Jak se má seznámit?
Z povahy profese je nejjednodušší způsob seznámení po internetu. Internetových seznamek existuje mnoho, ještě více internetových skupin a různých mobilních aplikací. A ano, samozřejmě staré, dobré klasické seznámení, například v baru. Tyto varianty mě dovedly k následujícím činům.
Řekl jsem si, že by bylo fajn se seznámit, prožít vztah, který by byl pestřejší, než dvakrát týdně rande a o víkendu vzájemné přespání. Vědecký přístup a následná úvaha byla jednoduchá; četl jsem článek pojednávající o majiteli seznamky, který se nemohl seznámit, tak si ji založil. Sice se neseznámil, ale je bohatý. Jasně, proč ne? Zvládnu oboje.
Jal jsem se dělat základní průzkum několika oblíbených seznamek. Notýsek popsaný poznámkami o tom, co mi kde chybí a jaké části považuji za geniální a je tedy třeba si tyto nápady v mírných úpravách přivlastnit - dělal to Bill Gates i Steve Jobs u Xeroxu, proč bych nemohl já, že? Po týdnu zakládání mnoha fiktivních e-mailů, registrací do různých seznamovacích služeb a nějaké té konverzaci jsem byl připraven.
Grafika mi nikdy moc neříkala, ale do svého geniálního nápadu jsem nechtěl tahat dalšího člověka. Procentuálně by se mi prostě snížila šance seznámit se. Omezil jsem celý web na minimum obrázků, které mé schopnosti grafika (negramotného grafika) dovolily.
Grafika hotová, super! Teď databáze a její návrh. Po několika večerech s tužkou a papírem, kdy se jedna tužka střídala s druhou, bylo hotovo. Napsání jádra systému se zdálo býti okamžikem do chvíle, kdy vzešla potřeba vyřešit nasazení webu do provozu.
Naprosto dokonalá architektura, která počítala i se vznikem mobilních aplikací, se stala nepoužitelnou bez vlastního serveru. Nevadí, vymyslím to tak, aby bylo možné to kdykoli bez větších problémů přepnout zpět a spokojím se z webhostingem.
Čas má několik zajímavých vlastností. Umí se táhnout stejně pomalu, jako umí spěchat vpřed. Jak už to u takovýchto projektů bývá, těsně před dokončením se objeví nová funkcionalita, která prostě v systému nesmí chybět. Další přepisování a úpravy kódu ženou dobu vývoje tak rychle vpřed, že si vlastně ani neuvědomíte, že jste překročil hodinový limit týmu Microsoftu, který programoval první verzi Windows.
Půlroční provoz, který vedl k mé rezignaci, přinesl první e-mail s dotazem na provozovatele služby. Tyto údaje jsem nemusel nikde uvádět, neboť nešlo o placenou službu. Říkám si: „Budu aspoň bohatý“, dychtivě odepisuji a následně mi zvoní telefon. Po několikaměsíčním programování s vidinou seznámení a půlročním provozu bez uživatelů, mi obchodní zástupce nejmenované firmy řekl, že mají zájem o koupi služby včetně zdrojových kódů. Jiskra naděje zhasla ovšem dříve, než se stačila rozvinout v plamen. Vzhledem k chatrné návštěvnosti, absence uživatelů a nulové reklamě, byla nabídnutá částka za systém tak nízká, že by ani nezaplatila vývoj.
Zklamán chybnou úvahou v samém začátku po několika dnech přemýšlení prodávám. Zabředávám do práce, učení se nových věcí, hraní her, nočních návštěv barů a přemýšlím, jak najít ideální protějšek…
