K dnešnímu 32. výročí úmrtí Vladimíra Menšíka jsem si připravil další krátkou ukázku z připravované knihy. Po absolvování obecné školy přestoupil Vladimír Menšík na měšťanskou školu na ul. Táborská...
Do měšťanské školy na dnešní ulici Táborské 185 Vladislav (Vladimír) Menšík nastoupil v září 1940. Dosud zde stojí velká budova, která ve své době sloužila jako sídlo pro chlapeckou i dívčí měšťanku a i díky přístavbě z roku 1929 dodnes působí okázalým dojmem.1) Pod vedením třídního učitele Josefa Navrátila zde Menšík pobyl pouhý jeden rok. Ve svém prospěchu si pohoršil, jedničku ve třídním výkazu nalezneme jen jednu, a to jen v počtu omluvených hodin. Podle známek patřil jeho výkon do slabého průměru a i jeho chování bylo klasifikováno dvojkou jako uspokojivé. První snížení známky se tedy nedočkal od třídní učitelky Vránové (jak později tvrdil), ale až o rok později na měšťance.2) Na rozdíl od předešlých záznamů nevíme o prohřešcích vůči mravům nic bližšího.3)
Proměnila se také výzdoba tříd, z čelní stěny byl odstraněn střední státní znak a byl tam ponechán pouze kříž (obrazy prezidenta Háchy a Adolfa Hitlera se objevily až v květnu roku následujícího, přičemž státní znak a kříž se přestěhovaly na boční stěny učeben). Na veřejnosti, včetně škol, bylo ale stále spousta připomínek starých časů, na což byly v červnu 1940 školy upozorňovány. Podle říšského protektora Neuratha je nemyslitelné, aby 14 měsíců po zřízení Protektorátu byly ve výkladních skříních stále vidět legionářské obrazy nebo výsostné znaky bývalého státu. Správci škol byli vyzváni, aby podrobili školní budovy prohlídce a závady dali nejpozději do měsíce odstranit. Současně byli varováni, „na nejvážnější následky, jež by pro ně mělo v zápětí opomenutí provádění tohoto nařízení."4)
Pravděpodobně o prázdninách 1941 nebo krátce před nimi se rodina Menšíků opět stěhovala. Otec Vladislav, který ve firmě Krassl dosud zastával funkci řidiče a garážmistra dostal, jako strojní zámečník, na starost správu výrobních strojů, a ty potřebovaly nepřetržitou kontrolu. Z toho důvodu mu byl nabídnut firemní byt v areálu mydlárny na ulici Na Špitálce 8, aby byl strojům v případě potíží neustále k dispozici.5) Pro syna Vladislava a jeho sestru to znamenalo nejen stěhovat se do nového domu, ale začít i navštěvovat novou školu. V případě Vladislava to byla hlavní škola chlapecká na ulici Čechyňská.
Nedlouho předtím, 6. srpna 1941, proběhla v protektorátu reorganizace českých středních škol, a tím i škol měšťanských. Z nejdůležitější změn uveďme, že se měšťanská škola přejmenovala na „hlavní“ a nyní navazovala na čtvrtý ročník školy obecné.6) Žáci tedy mezi těmito ústavy, pokud měli štěstí a vešli se do úzkého výběru, přestupovali o rok dříve než starší ročníky. Pokud toto víme, nepřekvapí nás, že Vladislav Menšík nastoupil po prázdninách na nové škole místo do druhého rovnou do třetího ročníku. Podle klasifikačního protokolu se o žádném předmětu nedá říci, že by v něm Menšík prospíval. Opět vidíme spíše slabý průměr se známkami chvalitebnými a dobrými. Jedničky vidíme pouze u tělocviku a zpěvu.
Poznámky:
1) Lettmayerová, Eva: Obecné a měšťanské školy, s. 60.
2) „První dvojku z mravů mi dala učitelka Vránová.“ Menšíková, Olga: Dary Vladimíra Menšíka, s. 25.
3) AMB, fond M 178, inv. č. 22, třídní výkaz docházky a prospěchu žactva za školní rok 1940/41, s. 33. Slabší byl v počtech, v zeměpise, dějepise, tělesné výchově a němčině, která byla na měšťanských školách povinná od listopadu 1939 (na obecných školách to bylo od listopadu 1940). Bosák, František: Česká škola, s. 23.
4) MZA, fond B 251, Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, karton 48, inv. č. 548, Česká zemská školní rada pro Moravu, 20.6.1940.
5) AMB, fond M 70, Hlavní škola chlapecká, Čechyňská, Brno, inv. č. 18, Třídní výkaz docházky a prospěchu žactva, školní rok 1941/42, s. 12.
6) Bosák, František: Česká škola, s. 31. Ke změně názvu měšťanské školy Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. srpna 1941, č. 105.179-1, o přeměně označení „měšťanská škola“ na označení „hlavní škola“. In: Věstník MŠANO, roč. XXIII, 15. září 1941, č. 97, s. 291.
