Vladimír Menšík a školní docházka - Střední škola strojnická

Po ukončení základní školní docházky roku 1943 začal Vladimír Menšík na přání otce studovat střední školu strojnickou v Brně.

Není tajemstvím, že Vladimír Menšík, který se celý svůj profesní život věnoval herectví, měl nakročeno původně jinam, a to do technické sféry. Po ukončení základní školní docházky roku 1943 začal na přání otce studovat střední školu strojnickou.

Když Vladislav (Vladimír) Menšík roku 1943 opouštěl základní chlapeckou školu v Brně (na ul. Čechyňské), mohl se na vysvědčení pochlubit výrazným zlepšením. Tam kde v pololetí výrazně pokulhával, jmenujme třeba německý jazyk, zeměpis nebo měřictví a rýsování, tak na konci roku to byly z trojek dvojky, v případě posledně jmenovaného předmětu se zlepšil dokonce o dva stupně na výslednou jedničku. Vypadá to, že o nastávající profesi bylo rozhodnuto již o pololetí a Vladislav se musel do konce roku zlepšit.

Vladislav Menšík nastoupil na střední školu za doby okupace, ve školním roce 1943-44. Na vyšší průmyslovou školu strojnickou (na ul. Sokolské), jak zněl oficiální název, bylo v tomto roce přijato 182 žáků z celkem 562 uchazečů. Přijímací zkoušky byly konány ze tří předmětů, a to němčiny, češtiny a matematiky. Shodou okolností se tohoto roku přestěhoval do budovy školy Středoškolský zdravotní ústav, což si vedení školy pochvalovalo, neboť "kromě pravidelných zdravotních prohlídek našeho žactva bude napříště postaráno o první pomoc při úrazech, náhlých onemocněních apod." Útočiště mu poskytl pověřený správce školy Jan Bujniak (později v Brně roku 1945 popraven za kolaboraci), který jim přenechal služební ředitelský byt.

Ač na základní škole prospíval Menšík dobře, na střední škole se začal trápit hned od začátku. Nejlepší známkou byla trojka (když nepočítáme jedničku z chování), nejhorší známkou byla šestka. Ano, čtete správně, šestka, která byla na stupni klasifikace známkou nejhorší. Na konci prvního školního roku se Menšíkovi podařilo nepropadnout, ale stejně z předmětů jako fyzika nebo rýsování na průmětnu si známky "zlepšil" pouze na pětku.

V druhém ročníku nebyl vůbec klasifikován s tím, že mu bylo povoleno složit doplňující zkoušky ze všech předmětů. Vladislav to nezvládl, a tak si byl nucen druhý ročník zopakovat. Na konci roku to byly trojky a čtyřky, ale důležité bylo, že bez problémů postoupil do dalšího ročníku.

Další zvrat nastal na konci roku 1947, to byl Vladislav ve třídě S4d. Tehdy kvůli třem neomluveným dnům bylo učitelským sborem na 1. klasifikační poradě v listopadu rozhodnuto, že bude přeřazen ze současné čtvrté třídy zpět do třetí. Příští rok v lednu na vlastní žádost školu opustil.

Potom, co jsme se seznámili s Vladimírem Menšíkem jako studentem střední školy si položme otázku: Chtěli bychom Vladimíra Menšíka vynikajícím strojním inženýrem? Nebo skvělým hercem? Otázku, podle mě, není třeba ani zodpovídat...

Zdroj: Archiv města Brna

Článek čerpá z výzkumu pro www.vladimir-mensik.cz