Tak nám zase přišlo jaro. Zima se snad dostatečně vyřádila a s docházejícími sílami podlehla novému odpočatému jaru. Všechno rostlinstvo je v rozpuku a připravuje na nás svůj zelený útok. Celou zimu jsem se těšil na to, až z mé zahrádky opadne sníh a půda dovolí mému rýči zabořit se hluboko ho hlíny při rytí záhonků. O dlouhých zimních večerech jsme si s ženou plánovali, kde zasadíme kedlubny, mrkev a další laskominy.
Má žena, se opět snažila zabrat ze záhonků co nejvíce prostoru pro květiny, ale snad se nám podařilo se dohodnout. Přeci jen ředkvička je ředkvička, kam se na ni hrabe nějaký tulipán. K Vánocům jsem dostal pár nových věcí pro mé zahradničení. Trávil jsem v garáži večery broušením motyček nejrůznějších velikosti, nalakoval na zeleno staré kolečko a dál se všemožně připravoval na to, až to začne. A ono to opravdu začalo. A začalo to už před několika týdny. Tak jak jsem se na jaro pečlivě připravoval, byl jsem jeho nástupem překvapen. Nahromadili se mi jiné povinnosti a ty mně připravily o všechen volný čas, co jsem si celou zimu plánoval strávit zahradničením. Tráva je skoro ke kolenům. Ředkvičky jsem měl už pomalu vytahovat z pečlivě vyplevelených řádků a přitom jsem je ještě ani nestačil zasít, natož svou zahrádku zrýt.
Přemýšlím, kde jsem udělal chybu, naplánovaný jsem to měl dobře, ale možná to měla má zahrádka naplánované ještě lépe, třeba si ode mne letos chtěla odpočinout, třeba jí už nebaví, abych se v ní každý rok ryl. Třeba se těší na zimu.
(pokus o fejeton)
