Xenofobní Češi pomáhají Ukrajincům

Taky si říkáte, kam se poděla nevraživost a xenofobie Čechů k uprchlíkům z cizích zemí? Kde je ten rasismus, kterým byli Češi označování, ať už ze světa či od Čechů, kteří se zabývají přijímáním uprchlíků z Afriky?

Čím více nad tím přemýšlím a dělal jsem to i dříve, tak se nevyhnutelně dostávám k názoru, že Češi nikdy žádní xenofobové a rasisti nebyli.

Ono jde totiž o kontext. Národ, který byl za posledních 100 let zkoušený zradou přítele, válkou hned po svém vzniku, potom byl manipulován a odtržen od světa železnou oponou, má v DNA cosi jako odolnost proti manipulaci, smysl pro spravedlnost a pochopení pro slabší. Němci třeba ukazují v posledních dnech a letech, že toto vnímání mají hluboce pokřivené.

Když se kolem vás začne povídat o tom, že je nutné zachránit mladé muže z Afriky, kteří prchají před válkou, něco se Vám na tom nezdá. Jsou mladí v produktivním věku. Dobře oblečení, nevypadají, že by dříve strádali. Mají lepší mobil než většina vašich známých a tak nějak hledáte ty válečné uprchlíky, matky s dětmi, staré lidi. Ale těch je v těchto uprchlických vlnách menšina. A v tomto případě se u Čechů spouští jakási kontrolka. Kontrolka, že něco nesedí. Proč mladí lidé, kteří mají bránit svoji zem, utíkají pryč a nechávají tam své rodiny? Proč mladí lidé neobnovují svou zemi? Proč nejproduktivnější lidé nepracují pro svůj stát? Pokud je to u nich tak nebezpečné, proč nejdou do jiné nejbližší bezpečné země? Co bude s jejich zemí, až nebezpečí pomine?

Tyhle otázky se mi honí hlavou a věřím, že nejsem jediný, protože uprchlických skeptiků jsem okolo sebe měl více.

Dnes je 28.2.2022. Před čtyřmi dny napadla Ruská federace Ukrajinu. Z více než 44 mil obyvatel Ukrajiny utíkají uprchlíci před reálným skutečným nebezpečím. Ostatně válku dnes můžeme sledovat online. Jenže je něco jinak. K hranicím míří většinou starší lidé, matky s dětmi. Chybí muži. Kde jsou?

Muži mezi 18 a 60 lety nemůžou opustit Ukrajinu. Jsou omezeni povolávacím rozkazem.

Jenže i před tím, než byl rozkaz vydán, byo od mladých Ukrajinců slyšet “Musíme bojovat za svou zemi”. A tohle je ten rozdíl. Ukrajinci chtějí bojovat za svou zemi, za svobodu. Na jakou stranu se postaví jejich svobodná volba? A Ukrajinci si vybrali boj za hodnoty, které ctí.

Z Česka jsou vypravovány evakuační vlaky, autobusy a lidé nabízejí pomoc. Mnoho lidí ubytovává uprchlíky u sebe doma. Kde je ta xenofobie? A buďme upřímní, kolik z nás mělo Ukrajince před konfliktem ve větší oblibě? Tenhle článek píšu i v reakci na rozhovor na serveru novinky.cz s paní Magdou Faltovou, ředitelkou pro integraci a migraci, která uvedla na otázku:

Redaktor: ”Vnímáte solidaritu Čechů vůči ukrajinským uprchlíkům?”

Magda Faltová: “Jedeme na pozitivní vlně. Oceňuju to a velmi zajímavé je, že nám úplně utichla nenávist na sítích. Lidi vyplňují nabídky – a ticho bez nenávistných příspěvků na internetu je velká známka toho, že společnost vnímá tuto krizi jinak. Souvisí to s pocitem bezprostředního ohrožení.”

Osobně si také myslím, že jde o reakci na bezprostřední ohrožení. Nicméně na bezprostřední ohrožení oněch uprchlíků, ne nás. Uprchlíci z Afriky byli z větší části migranti ekonomičtí za cestou zneužít náš systém. Ukrajinci prchají před skutečným nebezpečím.

Ukrajinci, máte můj obdiv. Vybrali jste si těžkou cestu, která není lehká a bolí. Vybrali jste si čest a svobodu.