Teď už ho máš jenom na čůrání

Není asi překvapení,že dikobraz při rozenínatrhnul si přirození.Co by ale nikdo neřek,že byl fotrem starej ježek.(autorka: moje žena Karolina)

V posteli právě sám probouzím se,
budí mě jako vždy světlo ranní.
Déšť ťuká depeši na mé římse:
Teď už ho máš jenom na čůrání.

Hořký kalich do dna piji,
podstoupil jsem terapii.

Mám štěstí v neštěstí - kdo by teď plakal? -
že už tě nevidím přes šedej zákal.

Proč se furt tváříš tak chmurně?
Už se ti asi moc nelíbím.
Však já tě, slibuju, rozptýlím,
až si tě ponesu v urně.

Možná že odcházím, když jsem tak sešel.
Charón se pomalu chápe svých vesel.
Bezduše rýpu se v nechutném jídle…
Teď ještě po sobě zasunout židle.

Za oknem se chvěje noc, stín na stěně.
Za chvíli mi bude... kolik? Padesát?!
Nechám si svou vlastní sochu vytesat.
Narozdíl ode mne bude z kamene.