Každý chlap chodí, jak mu pták narost.

Došly stuhy, nejsou věnce,přišla jedna kondolence,psaná stroze, mojí rukou:„Vaše srdce ještě tlukou,i to moje ještě bije.Leč co naplat – k hovnu mi je.“  

Že anděl zamával nad tebou perutí?
Na tuhle představu opravdu seru ti.

Je to stará, věčná story,
s Bohem vedu rozhovory.
Intimně mu stále štkám:
Bože, kdy si zašukám?!

Zaručeně ze všech sraček
dostane mě poštěváček.

POPRVÉ
Hnusný anděl – barokní
a holub na římse,
koukají se, jak jdu k ní.
A zda-li trefím se.

Zprznil jsem ji takhle zjara.
Na novicku byla stará.

POVZDECH
"Dávno nejsem mužem činu..."
A smet z údu pavučinu.

Nikam nechoď, klidně koj tu,
jdu si jinam užít koitu.

Ranní pohled do zrcadla...
Pro dnešek to stačí. Padla.

NÁVRAT LEGENDY
Legenda se vrací!
Poblitá dál zvrací...

Sedím trochu sklesle
v elektrickým křesle. 

STRAŠNÉ ZJIŠTĚNÍ

Jde to se mnou náhle z kopce,
marně šmátrám do poklopce.
Je to trapný, přímo faux pas,
po mém pyji ani stopa!
Dole mám to vlhký, slizký,
místo údu - stydký pysky!

FOCENÍ HROMADNÉHO AKTU V GALERII
Dnes úchylové mají sraz,
dorazili všichni nazí.
A že jsou pěkně pod obraz,
souloží nám pod obrazy.

Přes držku dal bych si - sevřenou pěstí.
Že ovšem slaboch jsem, je teď mý štěstí

Na noční obloze řádil zas hvězdný roj.
Ležel jsem na lůžku napojen na přístroj.
Nade mnou právě bděl doktor, ten kripl.
Blbě se usmíval, pak přístroj vypl.