Stopy
. . .
Stopy otisknuté v dlažbách rozpadajících se chodníků a na vymletých schodech, stopy, po nichž kráčím třeba i poslepu, když slyším ozvěnu podrážek dámských lodiček, které se ovšem na rozdíl od podrážek mých vždy vyhnuly velkým loužím. Pánské mokasíny na sebe nikdy nepoutají tolik pozornosti, jsou tišší, měkčí a stejně mám před nimi respekt. Každé z těch párů bot mají svůj rytmus, vlastní řeč, vlastní styl. Stačí jen naslouchat a přidat k nim vlastní synkopickou nešikovnost, kterou zpomaluji tempo obou párů.
. . .
Stopy kopaček otisknuté ve vlhké antuce na házenkářském hřišti HC Zora s tkaničkami červenými od úporných doteků fotbalového míče. Ta rozkoš, když míč přesně sedne na nárt, z něhož je odpálen, ta rozkoš, když míč letí vzduchem, v němž opisuje překvapivou křivku, letí po ní dlouho a letí pomalu a sledován dvanácti páry dychtivých očí rotuje kolem vlastní osy a těsně před brankou stočí se nečekaně rovnou do jejího dřevěného vinklu. A k zašpiněným kopačkám s gumovými špunty se po takové ráně přidávají další páry kopaček a plátěných tenisek, které se odrážejí radostí od země, až se chvíli zdá, že se vznášejí, než zase dopadnou na zem, ty kopačky a tenisky ušpiněné navlhlou antukou a vítězným tažením jednoho sobotního odpoledne.
. . .
Stopy zatvrdlých chodidel, které pálila letní dlažba staré plovárny kousek od tržnice. Raději to vzít přes trávu, ale pozor na rozbité střepy. Chodidla si po chvíli uleví, třou se o jemnou kůži drobných dívčích chodidel, jemně je objímají pod červenožlutým dřevěným stolkem zahradní restaurace u bazénu s brouzdalištěm. Chodidla se jemně třou o sebe, prsty nohou se vzájemně hladí, zaklesávají se do sebe a pak palce opatrně ohledávají protější kotníky a neúnavně krouží kolem nich. Po chvíli se k sobě mají i kolena, taktak že se dotknou svých protějšků, a tmavé chlupy silnějších nohou jsou nastoupeny v pozoru, jemné kartáče vzrůstající touhy. Jen lýtka zůstávají prozatím platonickými milenci, ale jejich čas se už blíží, jen se dočkat večera. A při odchodu z plovárny nazout sandály, pásy cudnosti roztoužených chodidel.
. . .
Stopy kanad, vojenských bot, které na chvíli rozdupaly vše, nač už téměř dospělé nohy v nich dosud zlehka našlapovaly. Ničí rozpadající se chodníky a vymleté schody, zanechávají hluboké rýhy v antuce a rozkopávají drobné kamínky staré plovárny. Jsou zatuchlou kobkou pro jakékoli nohy, pevně objímají nárt a znásilňují prsty. Černá ozvěna anonymních kroků, když v houfu przní dlažbu tohoto města. Stěny ulic jim vracejí úder. V těchto botách je člověk nepřítel.
. . .
Stopy dokonale vyleštěných mokasín, několikrát důkladně vypulírovaných. Tyhle neštěkaly, nikam nespěchaly. Nohy v nich jsou mírně rozechvělé a tolik, tolik nejisté. Bázlivé jsou nohy v těchto botách a bázlivé jsou nohy v bílých lodičkách, které se nehodí k žádným jiným šatům než k těm, které se berou jen jednou za život. Možná dvakrát. A dost. Tyto boty netlačí. A pokud snad ano, není to tím, že by nesedly přesně. To něco jiného je tlačí či snad tíží. Je to jiná tíha. Docela jiná. Ta, pod kterou jsou nohy mírně rozechvělé a tolik nejisté.
. . .
Boty, v nichž se nekorzuje, ve kterých se nechodí. A nikam nespěchá. Nemusí padnout a nohy v nich nic netíží. Tohle jsou boty beze stop.
David Hrbek
Teď už ho máš jenom na čůrání
Není asi překvapení,že dikobraz při rozenínatrhnul si přirození.Co by ale nikdo neřek,že byl fotrem starej ježek.(autorka: moje žena Karolina)
David Hrbek
Podívej se na Jágra
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
David Hrbek
Každý chlap chodí, jak mu pták narost.
Došly stuhy, nejsou věnce,přišla jedna kondolence,psaná stroze, mojí rukou:„Vaše srdce ještě tlukou,i to moje ještě bije.Leč co naplat – k hovnu mi je.“
David Hrbek
Jen neptejte se kastrátů // co považují za ztrátu
S prstem stále na spoušti koukám, jak se rozpouští v připraveném sudu. Sbohem, lásko. Pudu.
David Hrbek
Dvacet prášků na spaní a hned jsem tuhej.
Přiviň se, milá, cením už zuby, // vrhnem se společně do záhuby. // A pak mi třeba na horní dáseň // vrtačkou vyrej milostnou báseň.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Kalifornská policie vtrhla na univerzitu, pozatýkala propalestinské studenty
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci začali projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 121
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2089x
www.facebook.com/davidhrbek
Více informací na www.davidhrbek.cz