Přejet Ameriku na kole? Jde to!!!

Přejet Ameriku na kole? Jde to. Potřebujete jen mít natrénováno, spoustu času a ještě více peněz. Je to asi rok, co jsem večer surfoval po internetu a náhodou jsem našel inzerát, že 3 kluci hledají čtvrtého do štafety na závod RAAM. To je závod na silničních kolech, kdy vyjedete z jednoho pobřeží USA a nonstop jedete až k druhému pobřeží. Říkal jsem si, že to jsou nějací blázni. Ale celou noc mi to vrtalo hlavou a druhý den jsem jim odepsal. Zatím jen ze zvědavosti, co to vlastně je. Hned se mi ozval kapitán týmu Michal Jón a už večer jsme se sešli a dali všechno dohromady. 

Jaké jsou základní předpoklady, abyste se mohli závodu zúčastnit? Asi tak 3 hlavní: cyklistická vytrvalost, hodně volného času a ještě více peněz.  Závod jsme jeli jako 4členný tým – vždy jeden jel na kole a střídali jsme se. Celkem jsme ujeli 4860 km, každý z nás přibližně čtvrtinu. Limit pro závodníky je 9 dní, my jsme to stihli za 6 dní, 22 hodin a 41 minut. Ale předtím jsme si ještě museli půjčit auta, nakoupit potraviny, aklimatizovat se a především splnit všechny podmínky organizátorů (a že jich bylo). Po dojezdu jsme zase dospávali, co jsme během závodu nestihli. Takže celý „výlet“ byl asi na 3 týdny.

Nejtěžší bylo vše zorganizovat. Ke 4 závodníkům jsme měli 11 členný doprovodný tým – řidiče doprovodných aut (to je povinnost), kuchaře (to je nutnost, pokud má tělo fungovat při tak extrémní zátěži), fotografa a kameramana, fyzioterapeuta. Museli jsme mít přesně naplánované střídání, kdy a kde se která auta potkají, odkud kam pojede který závodník. Když přejíždíte v USA z jednoho státu do druhého, tak třeba přestanou fungovat telefony, protože SIM karty platí jen pro některé státy…. Spali jsme v autech při přejezdech, jedli jsme při nasedání na kola, koupali se jen výjimečně, když jsme někde potkali vodu.

Námaha to byla obrovská, ale stála za to. Projížděli jsme po krásných místech, stoupali do obrovských kopců a pak sjížděli nekonečné sjezdy, šlapali jsme při východu slunce i při jeho západu, ve vedru pouště i za studeného deště. Kola se pořád točila a naše hladina adrenalinu byla pořád vysoko. Pořád jsme závodili, snažili se předjet ostatní týmy. A hlavně jsme se snažili dostat v pořádku a co nejdříve do cíle.  To se nám podařilo za 6 dní, 22 hodin a 41 minut. Za ten (skoro) týden jsme si všichni sáhli na dno svých fyzických i psychických sil, ale také se toho hodně naučili, vyzkoušeli. Zjistili jsme, co dokážeme. Všichni na tu naší „dovolenou“ rádi vzpomínáme.