Taky máte rádi své auto? Leštíte si ho, hýčkáte si ho a v intimních chvilkách plných benzínu a oleje si s ním i povídáte? A pak jednou přijdete a auto prostě není. Nejprve tomu nevěříte, pak jste rozzuřený a nakonec začnete situaci řešit.
„Dobrý den, vypadá to, že mi ukradli auto.“ hlásíte svědomitě na linku 158. „Tak to asi nemáte moc radost. Co? Tak přijeďte na stanici a my to sepíšeme.“ hlásí rutině hlas z telefonu. To se ani nepřijedou podívat na místo činu, na to zádušní místo, které by si zasloužilo malý pomníček s kytkou? Běží mi hlavou a posléze i telefonní linkou. „Pane, šetří se na benzínu, vyfotí to až noční služba při objížďce,“ odpoví hlas v telefonu. Ano, je vám do breku a ještě k tomu začíná pršet, když se ploužíte na autobus.
„Tak to jste vy s tím Golfem? Tak pojďte dál, kolega se vrátí z terénu a sepíše to,“ řekne velmi mladý policista, obklopený věžáky z papírů, „já musím ještě sepsat tu vloupačku. Tak tedy muž pronikl do sklepních prostor, které byly…“ Mozek vám vypíná při pohledu na bezútěšnou situaci na policejní stanici. A vy se pomalu začínáte loučit se svým automobilem. Jak zatáčel a jak se ladně rozjížděl, když svítilo slunce, krásně se lesknul. A vůbec nevadilo, že měl trochu odřený blatník. „Tak to jste vy?“ vytrhne vás ze snů policista. „Ano to jsem já,“ hlásíte se špetkou naděje. Policista s vráskou na čele odpoví: „To mám z vás radost, že jste přišel zrovna teď. Za deset minut mi končí směna, tak pojďte, ať to máme rychle za sebou.“ Tak promiňte, že mi ukradli auto zrovna teď, letí mi hlavou. To už ale policista zapíná počítač, který ještě pamatuje minulé století.
„Tak tedy, jak se jmenujete a kde se to stalo?“ klade otázky. Poctivě odpovídáte a zároveň si kladete otázku, jaká je asi úspěšnost objasnění. Pak už to nevydržíte a zeptáte se. „To víte to je pořád něco, zrovna včera ukradli Lexuse,“ začne pobaveně policista, „my na to nemáme čas, je nás málo a musíme vyplňovat papíry.“ Pak začne se svou sci-fi historkou: „To leda, že by kriminálka dopadla nějaký gang zlodějů aut, pak se občas něco najde. Úspěšnost máme asi 20%, ale do toho započítejte i to, že vám vrátíme třeba jen řadicí páku, protože auto už je rozebrané.“ Poslední naděje padla a vy už jen automaticky diktujete data do protokolu. „To jste mi neudělal radost, vy jste tam měl i navigaci, tak to budeme muset vyplnit ještě jeden protokol.“ Tuto poznámku, už příliš nevnímáte a začínáte se tomu v duchu smát. „Tak teď si to přečtěte a tady dole mi to podepište.“ řekne policista a začne volat své manželce, protože už se chystá domů. Když pak namítnete, že „odcizil“ se píše se “Z“ a před „ale“ se píše čárka, v chvatu vytiskne ještě jednu opravenou verzi a vy jste rád, že už to máte za sebou.
Pak vás ještě na cestu vybaví několika důležitými radami: „Když by vás ještě něco napadlo, tak přijďte. Teď budete jezdit asi tramvají, tak můžete přijet tady čtyřkou.“ A pak ještě přihodí jednu lišáckou radu: „Zkuste se podívat po autobazarech, občas se to stává, že někdo přiběhne a my to pak řešíme.“
Po dvou hodinách odcházíte a přemýšlíte, jestli se nestát zlodějem aut.
