Brouzdnout se po kolena v oceánu stojí za to, i když je ještě pořád studený. Na obzoru maják Herkula, v kapse trochu písku a prázdnou hlavu. Jo byl to těžkej týden, ale tohle stojí za to. Říkám si, co zrovna mě zaválo na tenhle konec světa…
Zivot La CorunaDavid
Lidi spěchají, troubí a rozhazují rukama, ale i relaxují na pláži a pijí své víno nebo cerveza. Je příjemné dopoledne a já si pořád nemůžu zvyknout na ty palmy kolem. „Hola, cómo está?“ slyším, „Bien.“ soukám ze sebe. Chlap na mě mrkne a už je zase pryč. Asi někdo z elektrárny říkám si, nemůžu si pamatovat přeci všechny, zvlášť když mají všichni helmy. Pekárna má ještě otevřeno a line se z ní krásná vůně. Musím toho ještě hodně ochutnat, abych poznal jak opravdu chutná Španělsko.
Už vím že chutná trochu slaně po krevetách, trochu čerstvě po bílých melounech a trochu sladce po víně. To už vím, ale taky vím, že jsem ho ještě nechutnal celé. Jo někdy je to balast, ale stojí za to žít, zvláště teď a tady. No a večer přeci vaří Martina chobotnici pro nás všechny, tak ochutnáme zas kus nového.
Spoustu lidí se valí z kostela, jsou plní emocí a sebevědomí, hlavně ti staří mají styl a šarm, který jim letitý našinec může jen závidět. Vždy v čisté košili a s jiskrou v oku, když kolem projde nějaká senorita. Jo jiný kraj jiný mrav a holky tu maj taky hezký…
