Naše výprava do nových světů a možná ještě dál začala velmi fádně a to na letišti v Praze Ruzyni. Výprava čítala tři členy. Byl jsem jím já, Petr a Honza. Byli jsme plní nadějí a ideálů. Bylo těžké opustit teplo domova a vydat se do pro nás neznámých končin světa. Přesto touha našich cestovatelských srdcí byla silnější. Naše výprava nic neponechala náhodě a vše si důkladně naplánovala aby nás v té daleké Anglii nic nepřekvapilo. Chtěli jsme poznat soudobý život v Anglii a vše co k tomu patří.
Pružný mužDavid Adámek
Konečně se letadlo odlepilo od země a nás zasáhl ten osvobozující pocit cestovatelů... Vše jsme nechali za sebou a krásné neznámé před sebou. Jako správní cestovatelé jsme příliš neplatili za pohodlí či jídlo, ale za zážitky. Letěli jsme proto nízkorozpočtovou společností Jednoduchý tryskáč (Easy Jet) a vše tomu také odpovídalo... Nízkorozpočtové letušky se sotva vešli do úzké uličky v letadle, díky jejich nízkorozpočtovým zadkům. Nám však trocha nepohodlí při průchodu letušky nevadila. Trochu nás však znervózňoval náš spolucestující arabského vzhledu, kterému příšerně smrděly nohy. Naše nervozita ještě poněkud vzrostla, když si vytáhl knihu s názvem "Podoby moderního terorismu" (v překladu). Naštěstí zůstalo pouze u knihy a my v klidu a bezpečí přistáli v Londýně. Z toho plyne jasné poučení: Každý terorista není špatný, jen některým smrdí nohy. Na letišti jsme si vychutnali pocit občanů EU a šli do oddělní "EU citizens". Odbavení proto proběhlo rychle a nemuseli jsme se mačkat s ostatním světem.
Teď jsme mohli začít poznávat skutečnou Anglii...Náš první cíl byl získat přístřeší nad hlavou v tomto Babylóně. Duch světové metropole na nás dýchl okamžitě s výstupem na Victoria station. Pověstný mumraj a zdánlivý chaos byl všudy přítomný. Naše nové obydlí mělo skvělou adresu přímo v centru ve čtvrti Westminster. Byl to krásný sklepní pokoj hned vedle prádelny s překrásným výhledem do cihlové zdi. Na víc jako bonusový program jsme si mohli popovídat s polskými dělníky, kteří každé ráno procházeli naší koupelnou. Adresa našeho nového obydlí byla hlavní předností.
Po ubytování jsme hned vyrazili na průzkum této pulzující evropské metropole. Jako správní cestovatelé jsme hned vyrazili za královnou abychom vyřídili pozdravy z Čech a Moravy. Když jsme dorazili k Buckingham palace nikdo nám neotvíral ani nás nevítal. Nezlobili jsme se proto na královnu, má svých povinností jistě dost a také jsme se měli asi ohlásit. Udělali jsme si alespoň několik fotografií s japonskými turisty a Buckinghamem a pokračovali dál. Šli jsme po známé ulici The Mall, protože jak nás učila naše učitelka angličtiny, zde vždy potkáte nějakou tu známou světovou osobnost či celebritu....Tak nevím jestli se pletla naše paní učitelka ... nebo její učebnice, ale ten den očividně měli světové celebrity na práci úplně něco jiného než se náhodou procházet po The Mall. Ale mohli jsme si říci byli jsme tam a zdokumentovali to.
Po krátkém hledání a určování azimutu jsme nalezli Trafalgar square. Co bych Vám o něm pověděl...Je to místo plné holubů, fontán, lvů a adresa Národní Galerie. Jednoho ze lvů se nám podařilo zkrotit a ochočit si ho. Pořídili jsme si jednu nenucenou fotografii z jeho hřbetu. Pak už jsme dychtili po umění a zavítali jsme do galerie. Vzpomněl jsem si, že jsou zde umístěné slavné Van Goghovi Slunečnice. Chtěl jsem je proto vidět na vlastní oči. Prošli jsme celou galerii, která je plná světových unikátů, ale na místě kde měl být můj vytoužený obraz, byl jen malý proužek papíru s nápisem "obraz je na zkoumání". Bylo to první hořké zklamaní naší výpravy a ještě se zde nesmělo fotit. Tak jsme alespoň pořídili cenné foto záchodků v Národní galerii...to bylo jediné místo v celé budově, kde fotografování nebylo zakázáno.
Den byl ještě dlouhý a tak jsme pokračovali. Dostali jsme se do hovorů s místními...Zvláště zajímavý byl rozhovor s Panem Fretkou, tak jsme si ho pracovně pojmenovali. Byl to příjemný starý vágus, který si nechal ochotně pohladit svou fretku, kterou si vodil na vodítku za sebou. Byl to zajímavý zážitek, bohužel se za mnou táhl ještě dlouho v podobě zápachu. Obá příliš nedbali na svou hygienu a jejich zápach zkažených mušlí se nedal ničím přebít.
A přiblížilo se pozdní odpoledne......
pokračování příště.
