V neděli 21.10.2007 pochodovala Budapeští Maďarská garda. Krátká a syrová informace. Podíval jsem se na detaily a zježily se mi vlasy na zátylku. Po desítkách let pochoduje evropským městem polovojenská síla a lidé mávají. Pochodují za bílého dne v uniformách s čepicemi. Hrdě a se zarputilými pohledy. Na začátku 21. století se dalo dohromady 600 dospělých mužů. Oblékli si mundůry, které vymyslelo extrémně nacionalistické hnutí Za lepší Maďarsko. A pochodovali.
Někdy to už vypadá, že se lidstvo poučilo. Miliony a desítky milionů mrtvých v první, respektive druhé světové válce. Hrůzy všech hrůz pod taktovkami chladných vrahů a vyhlazovačů národů.
Před časem jsem četl o historické pohlednici k novému století. Dvacátému. Rodina v oblečení přelomu minulého a předminulého století tam s láskou slaví nový rok. A také s přáním do nového věku, který má přinést mír a rozvoj lidstva po staletí válek. Současník však ví, že lidem roku 1901 zbývalo jen velmi málo času než svět zešílel. Poprvé a pak i podruhé. Pravděpodobnost, že se děti na pohlednici dožili roku 1950 je malá.
Hrůzy druhé světové války však byly umocněny nacionálním socialismem – nacismem. Politikou, která umožnili lidi dělit na správné a špatné podle národnostního klíče. Dobří měli budoucnost, špatní smrt. Pokud by vyšly všechna plány nacistických plánovačů tak by v české kotlině sídlila čistokrevná nordická rasa, blonďáci krev a mléko. Slovanští podlidé, kterým by se podařilo přežít, by se pravděpodobně nacházeli někde za Uralem. K vyhynutí. O židovském národu ani nemluvě. Zatímco češi by vymírali, židé by již neexistovali. Děti na pohlednici by již pravděpodobně rozvál vítr.
A cesta k šílenému vyvražďování začala i oddíly SA. V hnědých košilích oblečených normálních občanech pochodujících Berlínem a pak i ostatními městy. Dospělými muži, kteří pochodovali za bílého dne v uniformách s čepicemi. Hrdě a se zarputilými pohledy.
Ta hrůza snad nemůže znovu začínat! Tentokrát mají být hrobařem Maďaři? A nikdo to nezastaví? V demokracii se to může?
Co s tím uděláme?
