- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nechci a nebudu popisovat pražský provoz před rokem 1989. V podstatě to byla jako dnes v 5:00 ráno. Aut bylo dramaticky méně, parkovat se mohlo všude (s nadhledem), uzavírek pomálu. Potkat cyklistu byla zvláštnost.
Reakcí na prudký nárůst provozu byly různé regulace a zákazy. Uzavřely se celé ulice a začaly vznikat pěší zóny. I když mě to jako motoristovi občas vadilo, tak bylo rozumné to akceptovat. Přínosy pro lidi byly větší. Velký vliv mělo ukončení používání paliv obsahující olovo. To byl obrovský předěl. Město se významně pročistilo, i když aut přibývalo. A stále jich bylo více a více.
V době zcela nedávné tak městští konšelé začali sahat po neobvyklých opatřeních. Zásadním krokem byl vznik tzv. modrých zón. Opravdu si myslím, že kdyby podobný princip použil někdo v komerci tak už dávno skončil. Buď s podnikáním nebo v base. Důvody jsou jednoduché.
Nejlepší na celém příběhu je, že obyvatelé žijící především v centru města se modrých zón dožadovali a radní tak šli „naproti svým voličům“. Jak to dopadlo viz výše. A stále jich přibývá.
Modré zóny vyrobily i složité příběhy
Modré zóny přinesly i změny celkového stavu v ČR. Chytla se toho další města a obce. Různí zastupitelé pochopili tu devizu prospěchu místních na úkor „cizích“. A samozřejmě i oholit místní, kteří na to přistupují dobrovolně má svou hodnotu. Čím dále více se objevují místa, kde jako občan ČR máte jiná práva než jiný občan ČR. Soudy to pokrývají, Ústavní soud je apatický.
Fakticky se preferováním místních (občanů i aktivit) vytváří problematický vztah k občanům jiných obcí. Kam to vede? Například i k tomu, že lidé žijící v obci X nechtějí, aby přes jejich obci jezdili lidé tam nebydlící. To je velkým problémem především středočeského kraje. Je to prostě jako Džin z lahve. Už je venku a nikdo se ho nesnaží zahnat zpět.
Další články autora |