I když je Náhorní Karabach velký zhruba jako pardubický kraj, je stálým problémem, který se nahodile rozdmýchává už pěkně dlouho.
O Náhorní Karabach se Arménie a Ázerbájdžán tahají už skoro 200 let. Arméni a Azeři se nad sebou snaží střídavě dominovat. Sovětský svaz do toho nevnesl nějaký pozitivní element, protože přiřkl Náhorní Karabach Ázerbájdžánu, a to samozřejmě Arméni nepřijali. Těsně před koncem SSSR se do sebe začali pouštět a začátkem 90. let to vzali zostra. Mraky mrtvých na obou stranách (více než 42 tis.).
Protože jsou Arméni křesťané, tak spíše získali v Evropě a za Atlantikem pozitivní emoce. Navíc jich je asi tak 4x méně než Azerů (poměr obyvatelstva Arménie/Ázerbájdžán). Tak jsme na ně v 90. letech nahlíželi. Reálně ale se obě strany neměli za co „stydět“ a jednalo se o špinavý konflikt srovnatelný s bývalou Jugoslávií.
V roce 2016 se zase začali strkat no a nyní se do sebe drsně pustili. Arménie i Ázerbájdžán mobilizují a šinou se do války.
Je na místě základní otázka - Cui Bono?
Chápu nacionální emoce. Ale kvůli tak malé enklávě? Vím, že pokud se to rozjede, tak žádný kousek území není malý. Viz občasné výměny území na základě různého srovnávání hranic a rozdmýchávání emocí bulvárem a pidistraničkami i u nás v ČR.
Spíše se to jeví jako snaha o odvrácení pozornosti. Turecko (které jednoznačné podporuje Ázerbájdžán) si v poslední době udělalo řadu problémů skoro s každým kolem sebe. I Rusko nějaké má, například stále hnisající Donbas, nebo naposledy Navalnyj. Obě země pak aktivity v Libyi atd.
Řečeno zkrátka – v Náhorním Karabachu umírají a budou umírat lidé, protože si někdo hraje velmocenskou hru. A nacionalistická karta v Arménii i Ázerbájdžánu má stále vysokou hodnotu, aby dobrovolníků jdoucích na smrt bylo dost. OSN a kde kdo další bude řešit problém, organizovat příměří a zastavovat boje. No a na spoustu věcí a dění ve světě se zapomene.
