Jakožto blogérský nováček jsem byla trochu roztřesená z, (byť naštěstí minima – moc děkuji všem slušným a třeba i slušně věcně kritickým), trošku hrubších poznámek diskutérů pod mým článkem Mediální masáž, jak za času totality z 1.4.2010 13:05. A pak jsem si řekla ále! Tůdle! Já si zvyknu. Zastrašovali mě už za komunistů a taky se jim to nepodařilo! Takže just si zas dneska píchnu do vosího hnízda! A víc! Tak jen do mě hrdinové, schovaní pod máminou sukní v podobě anonymních nicků!
K následující úvaze mě přivedl jeden ze slušných diskutujících pod výše uvedeným článkem, pan nick „jiří“. Nejprve se patří za jeho názor poděkovat – tedy děkuji. Píše:
„(PS. Myslíte si, že paní Bobošíková, která vlaje mezi pravicí a levicí - kandidatura na prezidentku za KSČM - by to tady spasila?)“
Co na to říci? Nevím pane „jiří“. Ale třeba zrovna ano! Kdo ví?! Nebo by maximálně pokračovala stejně nebo jinak špatně, jako mnozí přemnozí před ní! Pokud nepustím chrta ze řetězu, nikdy se nedozvím jak rychle umí běhat ! A kéž by opravdu alespoň trošku spasila, už bychom to potřebovali za ta léta jako sůl!
Paní Bobošíkovou osobně neznám, co ji sleduji, v KSČM není a ani mi snad jako bůh vi jaká kamarádka komunistů nepřipadá. Spíš jako člověk, který si jde za svým vlastním názorem, leckdy i takovým, který se těm nahoře moc do krámu nehodí. A to je mi sympatické. Přiznám se, že jsem tedy ani nezaznamenala, že kandidovala právě za KSČM a tedy nevím, co by ji k tomu vedlo. Možná snad nějaká nutnost vyhovět určité hloupé legistativě, nevím.
A tady jde právě o něco víc. Víte, mě se totiž hrozně nelíbí to hodnocení lidí, problémů a názorů výhradně podle stranických měřítek. Strana nade vše?! Kdybych měla tu moc, zrušila bych všechny strany a do čela státu, měst i obcí nechala volit prostě lidi. Výhradně podle toho, jak si je voliči vyberou podle jejich vlastních kvalit, postojů a názorů a ne podle stranické legitimace. (Říkám to jistě s vědomím, že se bohužel jedná o utopii)
Vysvětlím. Drobný příklad staršího data, (tehdy snad v jediné kratičké zmínce označený médii jako „paradox voleb“) : v minulých volbách do zastupitelských úřadů se jeden stávající starosta rozhodl, že už nechce mít nic společného se svými spolustraníky, protože se z nich časem stala spolčená smečka, které je lhostejná jejich obec, ale zato daleko důležitější jejich kapsa. Takže si založil svojí stranu a kandidoval sám za sebe. Nepamatuji si už přesná čísla a ani to není tak důležité, fakt je, že tenhle člověk vyhrál volby na celé čáře a dokonce na druhého v pořadí měl neuvěřitelných tuším snad 4x více hlasů. A co se stalo? Vyhovělo se právu a legislativě. Tolika lidmi chtěný vítězný starosta byl odvelen do důchodu, protože při součtu hlasů jeho strana prohrála. A na rychtě se spokojeně rozvalila zmíněná smečka, vládnoucí stylem já na bráchu... Tak tohle by nevymysleli snad ani Kocourkovští! Jasně, že to byl administrativní kiks toho exstarosty, který se více než o patřičnou legislativu a o zajištění dostatečné členské základny, staral raději o potřeby lidí své 2tisícové vesnice. Zasmála bych se kdyby to nebylo k pláči. Toho člověka znám osobně, je to férový starý pán, který chodil všude pěšky a byl tedy dobře v obraze i styku s lidmi a za svoji obec by dýchal. Možná, kdyby se tehdy nechal napsat třeba ke komunistům, seděl by dneska dál na rychtě on a obec by byla v daleko větším pořádku. A protože ho všichni dobře znají a uznávají jeho kvality i obětavost, určitě by to, že se nechal napsat zrovna za komunisty, nikdo nepovažoval za nějaký hřích!
Nesouhlasím s tím primitivním škatulkováním každého z nás k nějaké straně, která je nade vše. A vůbec s celým tím straničtěním. Má-li člověk nějaký názor, je třeba v první řadě prozkoumat, zda neodpovídá myšlence nějaké strany, s níž se neztotožňuje. Pokud ano, musí jej okamžitě zavrhnout, byť by byl sebesprávnější, jinak má nálepku – spolčenec!
Připadá mi, že už to jde do takových extrémů, že pokud by se ve sněmovně hlasovalo, je-li nebe modré nebo zelené a komunisti by se rozhodli zvednout ruku pro modré, museli by všichni ostatní odhlasovat nebe zelené, protože by jinak byli okamžitě zdiskreditováni souhlasem s komunisty! Sakryš tak přemýšlíme svými mozky nebo stranickými lejstry?!
Myslím, že je mnohdy naprosto zavádějící za každou cenu hledání stopy nějakého náznaku stranické příslušnosti na kdekom z nás. Spíše bychom se měli soustředit na vlastní kvality daného člověka, případně lidí, kterými se obklopuje.
Vím, že jsem se dnes pustila na hodně tenký led a jsem připravená si to patřičně odskákat. Než mě začnete urážet a nadávat do komunistů a spolčenců s kdekým předesílám, že v KSČM tedy opravdu nejsem a nikdy jsem nebyla. Ani u nich, ani v jiné straně. V dobách totality jsem patřila k rebelům, stojících si za svým názorem a to mi zůstalo. Už na střední škole jsem X-krát musela na kobereček k mé třídní, kvůli udání na mé vystupování proti režimu, (díky Vám nahoru do nebe předobrá paní profesorko Rytířová, že jste tahle udání za cenu osobní statečnosti vždy smetla ze stolu). Podepsala jsem Několik vět. V dobách revoluce mě dovlekl ředitel jedné významné fabriky (resp. provozovny) do kanceláře a tam na mě spolu se svým nadřízeným řvali jak smyslů zbavení, že pokud si nedám pokoj a povedu lidi do stávky, postarají se „...abych v celém okrese...! Co v celém okrese! V celém kraji(!) nesehnala místo!!!“ Lidi jsem do stávky stejně dovedla. Tohle neříkám proto, abych vypadala jako hrdina. Uvádím to především pro ty, kteří se chystají mě napadnout, jaký jsem bolševik a komunista.
Přeji Vám všem krásné Velikonoce
