Ctím našeho pana prezidenta. Zkrátka proto, že je to bez jakýchkoli pochyb nesmírně inteligentní charismatický pán a nadto především nejvyšší představitel mé vlasti. Tedy po vzoru mě zažitého: co se doma uvaří, má se doma sníst, běda všem cizincům, kteří by ho chtěli znevažovat, zneuctívat, brojit proti němu, urážet ho. Jsem nesmírně vděčná za jeho postoj, kterým se snaží bránit a co nejvíce zachovávat suverenitu našeho státu.
Dávám mu za pravdu v mnohém. S velkým vděkem zaznamenávám jeho rázné výroky na nehorázné připomínky sudetských němců. Patřil mezi posmívané odpůrce zavádění eura, nyní už není snad nikdo, kdo by nevěděl (neříkám otevřeně nepřiznal), že měl pravdu. A takových příkladů lze nalézt mnoho.
Předchozí řečené ovšem vůbec neznamená, že jsem bezmezným obdivovatelem všech Klausových rozhodnutí a výroků. Nebudu připomínat otázku privatizace, kterou naopak čím dál více považuji za státem posvěcenou zlodějinu.
V tuto chvíli, kdy žijeme čtvrteční stávkou mě ale zamrzelo něco jiného.
Václav Klaus se postavil za vládu - proti odborům, nabádal premiéra k větší tvrdosti, také lehce pohrozil, že by stávkující třeba mohli o svoji práci přijít a jako takové justřešení nabídl obrátit se na soukromé dopravce – tedy mimo jiné – i na x-krát kritizované nehorázně předražované a okrádající taxikáře. Při vší úctě k panu prezidentovi, toto vyjádření považuji za špatné a odsuzuji ho.
Nehodlám bezmyšlenkovitě papouškovat média o ošklivých dopravcích, kteří si berou jako rukojmí prostý lid. Nene pánové. Právě i ti dopravci jsou onen prostý lid a ti všichni teď stojí proti vám, protože už toho mají dost! Nejsem odborář. Přesto stejně tak, jako nikdo v době sametové revoluce nevykřikoval, že on není student, ale všichni pochopili, že studenti bojují za celý národ a postavili jsme se spolu do jednoho šiku, postavila jsem se nyní i já do šiku odborářů a pochopila jejich boj jako snahu o lepší podmínky pro všechny občany (tedy vyjma horních desetitisíc).
S reformami absolutně nesouhlasím. Peníze chybí, ale ty stamiliardy opravdu nerozkradl řidič autobusu z Jablonce, ani mašinfíra z Kutné Hory. Proč se ještě před všudypřítomnými škrty raději nezjistí, kde všude se nesmyslně plýtvá. Toho, co se „provalilo“, je bezpochyby jen zlomek – od velkých objemů – předražených pandurů, zlodějin typu Diag Human, předražených silníc, nikým nepotrestaných kiksů s IPB, až po „drobnosti“ s předraženými vojenskými lékárnami nebo královsky odměněným Vondrovým nazvučením. Tam je přece třeba prvotně šetřit! Tam jsou peníze! V rukou utajených akcionářů, nesmyslností typu OPEN CARD, tunelů a tunelářů, šmejčky dohozených předražených státních zakázek až po z kamarádství nebo za službičky poskytovaných zlatých padáků.
Ne rozprodávat státní majetek, který už nikdy nemáme šanci získat zpět a stáváme se pomalu ale jistě státem s holým zadečkem. A zrovna tak už vůbec ne odírat lidí z kůže, ačkoli uznávám, že to je nejsnazší cesta.
Považuji za nutné připomenout, že pokud v tomto případě vystoupil prezident proti stávkujícím, je třeba si uvědomit, že nevystupuje jen proti hrstce odborářských křiklounů, kteří by mermomocí chtěli pro sebe 14. plat, ale proti lidu své země, nespravedlivě odíranému za zlodějiny vlád minulých i současných, jejíž mnozí účastníci dřepí na vládních postech dodnes.
