Je to Ríša!

Historie je komplikovaná, zábavná, poučná, drastická, občas veselá, vždy nabíjející a  totálně návyková. Jako já. Proto ji tak miluju. Zbožňuju prodírat se balastem lží a pověstí, které se za staletí přetvořily na "fakta".   

Je  to Ríša!

To je stručný překlad prohlášení Richarda Buckleyho, vedoucího archeologa University v Leicesteru ("It´s an academic conclusion of the University of Leicester that beyond reasonable doubt the individual exhumed at the Greyfriars in September 2012 is indeed Richard III the last Plantagenet King of England.") Richard v tu chvíli (4.2.2013 dopoledne) trendoval. Porazil Super Bowl i Beyonce!

V roce 2004 jistá Philippa Langley, scénáristka a amatérská historička, hledala podklady pro svůj nový projekt, seriál o Richardovi III. Na parkovišti sociálních služeb v Leicesteru ji poprvé napadla myšlenka, že Richard může být pochován právě zde. Když o rok později narazila na práci Dr. Johna Ashdown-Hilla o jeho převratném objevu Richardovy sekvence mtDNA, uvědomila si, že by mohli identifikovat Richardovy ostatky, kdyby je našli. Philippa kontaktovala také Annette Carson, která ve své knize Richard III: The Maligned King tvrdí, že není důvod pochybovat, že Richardovo tělo stále leží tam, kde bylo před více než 500 lety pohřbeno františkánskými mnichy. (Miluju Annette, neuvěřitelně inteligentní a akční dáma, pořádá dokonalé zoom prezentace, kromě historie píše o letecké akrobacii a válečných letadlech z první světové války a na facebooku diskutuje s námi obyčejnými smrtelníky.) Tito tři se stali nejvýraznějšími zakladateli Looking for Richard Project.

7 a půl roku výzkumů, plánování, přeplánovávání, vyšetřování, radarových průzkumů, psaní, telefonování, klepání na dveře, získávání povolení od vlastníků pozemků, přesvědčování městské rady, aby na 3 týdny uzavřela rušné parkoviště......Musel to být očistec, britská byrokracie není proslula pro nic za nic.(Můj mega obdiv, mám panické ataky z dvoustránkového formuláře.) Veškeré finanční prostředky se získávaly od rodinných příslušníků, přátel a soukromých investorů. Jeden z hlavních z projektu na poslední chvíli vycouval a muselo se přistoupit k výzvě veřejnosti, jinak by se nekopalo a celý ten byrokratický očistec by přišel vniveč. Během dvou týdnů se vybralo mnohem víc než chybělo, peníze proudily od lidí z celého světa. Nashromážděné finanční prostředky zaplatily počáteční posouzení, kopání, náklady na exhumaci, identifikaci jednoho souboru kosterních ostatků, následné obnovení asfaltu a zaplacení odborníků z University of Leicester Archaeological Services.

Projekt hledání Richarda byl velmi troufalý. Dosud nikdo nehledal hrob pomazaného anglického krále. Prakticky nikdo z "opravdových" archeologů a historiků nevěřil, že by se něco takového mohlo podařit (pravděpodobnost nalezení je jedna ku milionu, takhle to v archeologii nefunguje, Richardovy ostatky byly vhozeny do řeky Soar  a hlavně  ti tři o tom vědí prd).

Kopat a vrtat se začalo 25.srpna 2012. K naprostému ohromení všech přítomných byl Richard nalezen hned tento první den. Samozřejmě nebylo ještě nic potvrzeno,  ale Ricardians věděli, že tohle je jejich Richard! Nakonec byl nalezen přesně pod místem, na kterém bylo namalováno velké písmeno R (jako reserved, že, ale stejně....)

Identifikace ostatků byla možná díky mitochondriální DNA, analýze půdy, zubním testům a fyzickým charakteristikám kostry v souladu s dobovými popisy Richardova vzledu. CT skeny na Richardově lebce prokázaly, že v bitvě na Bosworth Field v srpnu 1485 utrpěl 11 zranění hlavy, z nichž 3 byla smrtelná. O zraněních způsobených posmrtně se rozepisovat nebudu Tudorovci fuj.

John Ashdown-Hill (Toho taky miluju. Vše, co napsal, se dá brát jako fakt díky extrémně pečlivému výzkumu a prověřování zdrojů. Baví mě jeho suché a občas drsné komentáře, které si jako soukromý historik mohl dovolit. Kromě historie se věnoval ochraně zvířat a za to ho taky miluju. Bohužel John nás v roce 2018 opustil a jeho ztráta je nenahraditelná. Vypátral nositelku oné mitochondriální DNA Joy Ibsen žijící v Kanadě. Joy před pár lety zemřela, ale její syn Michael žije v Londýně a ochotně poskytl vzorek své DNA. Jeden vzorek pro tak závažný test nestačil. Naštěstí se v Austrálii našla Wendy Duldig, také potomek Richardovy sestry Anne. Její a Michaelova DNA se shodovaly. A co na to Richardova lebka? Hlavně zuby, ze kterých se dá DNA určit nejlépe, ale je dost těžké je po více než 500 letech extrahovat nepoškozené. Monitor počítače v laboratoři Turi King, profesorky genetiky na Universitě v Leicesteru byl obležený jako Dunnottar Castle v roce 1297, kdy rebelové v čele s Williamem Wallacem vybojovali hrad zpátky od okupující anglické vojenské posádky. Některým z přítomných asi přestalo na chvíli bít srdce. Philippě Langley určitě. Zavřela oči a když je otevřela, oooooooooooooooooooooooooooh, křivky, špičky a linky se i tentokrát shodovaly.

Kdyby byl Richard objeven před r. 2004 neměli bychom potřebné know how pro identifikaci ostatků. A kdyby později, neměli bychom s kým DNA porovnat, protože tato DNA se předává pouze po ženské linii a ani Joy ani Wendy nemají děti. Úžasné je i to, že Richard na své objevení čekal pod parkovištěm a ne třeba pod nemocnicí nebo fotbalovým stadionem.

Kromě toho kdy a kde chtěl být poslední Plantagenetovský král nalezen, nám sdělil, že poslední dva roky měl jídelníček bohatý na proteiny (např.  čerstvé ryby, volně žijící ptáci, volavky, pávi a labutě, pil hodně vína (logické, alternativa v 15. století byla voda nebo pivo). Neměl hrb, ale trpěl skoliozou, což je opak kyfózy, která mu byla historií (ehm, spíš Shakespearem) přisuzována. Při kyfóze se tělo pod hrbem naklání dopředu, zatímco při skolioze na stranu. Na dobových obrazech má Richard jedno rameno nepatrně výš a teď víme proč. Nicméně Tudorovcům se i tak zdál Richard moc pohledný, tam mu ono rameno zvýšili o něco víc (na originálním portrétu je zásah jasně vidět). Při vhodném oblečení a v brnění skolioza vidět nebyla. Také nikdo, kdo se s Richardem setkal, žádnou fyzickou deformitu nepopisoval. Bolesti určitě měl, ale celý život byl fyzicky velmi aktivní, bojovník ve výborné formě. Vybudované svaly mu pomáhaly páteř držet (Vím to přesně, sama mám skoliozu. Nikdy dřív mě nenapadlo, že to někdy bude cool.). Neměl seschlou ruku a s největší pravděpodobností se nenarodil s vlasy do půli zad a plně narostlými zuby a matka ho nejspíš nepřechovávala v děloze dva roky. Rekonstrukce obličeje, hlavy a dobové popisy napovídají, že Richard měl vlasy světle hnědé, lehce vlnité a modré Plantagenetovské oči, prominentní bradu a měřil cca 176 cm, což bylo nepatrně víc než byl dobový průměr. 

Byznys okolo Richarda přinesl Leicesteru slušnou sumičku cca 90 milionů liber. (Leicester je jediné město na světě, kde si můžete koupit kompletní středověké brnění v nákupním centru.) Částka určitě není konečná. Letos, 10 let od nalezení Richardových ostatků, bude do kin uveden film The Lost King režiséra Stephena Frearse (Dangerous Liaisons, The Queen, A Very English Scandal, Quiz, Philomena). Premiéra filmu je naplánována na 7.10.2022. Bude to mazec.