Robert Bruce, Earl of Carrick, je jedním z nejkontroverznějších panovníků všech dob. Čili odpověď zní: obojí.
Pády a vzestup Roberta Bruce
Robert Bruce, Earl of Carrick, některými oslavován jako vlastenec a hrdina, jinými zatracován jako podlý uzurpátor.. Ať tak nebo tak, byl to právě Robert the Bruce, kdo dovedl Skotsko k vítězství v první válce za nezávislost (bitvy v období 1296 - 1328).
Při kombinaci slov Skotsko a svoboda, první, kdo se většině vybaví, je skotský rebel Sir William Wallace. Za tuto proslulost vděčí Melu Gibsonovi a jeho epickému a dokonalému filmovému klenotu Braveheart. Do této doby neměla o Wallaceově existenci potuchy ani spousta Skotů, o zbytku světa nemluvě (patřím do této zabedněné skupiny). Sir William si veškerý obdiv zaslouží. Samostatné Skotsko sice nevydobyl, dokázal ale, že anglickou armádu, jednu z největších na světě, lze porazit. Nikdy se nezkompromitoval spoluprací s Angličany. Neměl ambice získat skotskou korunu, vždy bojoval ve jménu krále Johna Balliola, který trčel v Toweru.
Robert Bruce byl přesný opak. Měnil strany stejně často jako Chelsea trenéry. Vždycky mu šlo o jedinou věc: stát se králem Skotska. Bruceův dědeček byl jeden z oněch dvou kandidátů na skotskou korunu, které měl rozsoudit a vybrat Edward I., tím druhým byl John Balliol. Poté, co Longshanks vybral Balliola, Bruceové ho (Balliola) odmítli podpořit a přešli do tábora Anglie. Pomáhali Edwardovi řídit Skotsko jako anglickou provincii, což jim moc popularity ve Skotsku nepřineslo. A Bruce to ani plně neuspokojovalo. Rozhodl se tedy podpořit Williama Wallace v boji proto Angličanům. V roce 1298, po prohře u Falkirku (sem se Bruce neobtěžoval) Sir William Wallace rezignoval na funkci Ochránce Skotska. Jeho nástupci se stali Robert Bruce a jeho největší rival na skotský trůn, John III (Red) Comyn, synovec Johna Balliola. V příštím roce se začala šířit fáma, že John Balliol by se mohl vrátit zpátky do Skotska a na trůn. To se Robertovi vůbec nelíbilo a po sporech s Comynem v roce 1300 rezignoval na funkci Ochránce, Poté, co se v roce 1302 podřídil Edwardovi I. , zdědil Robert po smrti svého otce nárok své rodiny na skotský trůn.Jako bonus byl odměněn sňatkem s Edwardovou kmotřenkou, Elizabeth de Burgh (byla to druhá Bruceova manželka, první byla Isabella of Mar, zemřela v r. 1306, nedožila se Robertovy korunovace). Zbytek skotské šlechty v čele s Johnem Comynem udělal to samé a podřídil se Edwardovi. V únoru 1306 Bruce nalákal svého hlavního rivala na skotský trůn, Johna "Red" Comyna na schůzku do františkánského kostela. Moc se s ním nemazal. Krátce poté, co se sešli, ho před oltářem pobodal. Když odcházel, zavolal na mnichy, aby Comyna ošetřili. Jakmile zjistil, že Comyn ještě žije, poslal dva členy své družiny, aby ho dobili. Alternativní verze Bruceových příznivců tvrdí, že Robert byl napaden a bránil se. Většina historiků nicméně zastává stanovisko, že Bruce šel na schůzku s cílem svého soka zabít. Byl za to exkomunikován z církve, ale nic si z toho nedělal, protože měsíc po vraždě se konečně usadil na vysněný skotský trůn. Po Bruceovi teď šli nejen Angličané, ale také polovina Skotů, příznivců Comyna. Po pár prohrách, kdy sotva vyvázl životem, byl nucen stáhnout se na západní ostrovy. Nechal za sebou své 3 bratry, kteří byli popraveni jako zrádci (t.j. téměř oběšeni, ještě zaživa jim byly vyřezány vnitřnosti, ty byly před nimi spáleny a nakonec byli rozčtvrceni. Je dost příšerné, že tento způsob popravy zrušila až královna Victoria!). Bruceova manželka, dcera a sestry byly také zrazeny a uvězněny. Vysvobozeny byly až v roce 1415 v rámci výměny vězňů mezi Skotskem a Anglií. Čtvrtý Bruceův bratr se stal na krátkou dobu králem Irska.
Na skotskou pevninu se Bruce vrátil v roce 1307, úplně proměněný. Nikdo neví, co nebo kdo proměnu způsobil. Víme jen , že ve "vyhnanství" se zdokonalil v guerillovém boji a začal získávat příznivce. První větší vyhraná bitva u Loudon Hillu mu získala další následovníky. Naštěstí pro Skoty, nový anglický král, Edward II, se do bojů nijak nehrnul a Skotové si mohli trochu odpočinout a nabrat síly. V roce 1309 zasedl Bruceův první parlament. Do roku 1314 se jemu a zvětšujícímu se počtu jeho příznicvců podařilo vybojovat od Angličanů zpět všechna města kromě Stirlingu a Berwicku (na ta došlo později, Berwick 1318, Stirling v roce 1342, kdy Robert Steward, pozdější král Robert II., nechal vyhladovět anglickou posádku, která se poté vzdala).
Bruce měl unikátní taktiku, všechny hrady, které dobyl, zničil. Logiku to má, ale nejsem si jista, že se mi tato taktika líbí. Robert I. jako král neměl žádný svůj hrad, Se svou družinou bydlel u různých šlechtických rodin, což je celkem kreativní způsob, jak ušetřit. Nakonec byl Skot, že. 23. a 24.června 1314 přišla Bruceova najzářivější chvíle - vítězství u Bannockburn. Skotové porazili obří anglickou armádu v čele s králem Edwardem II. Bylo to mega vítězství Davida proti několika Goliášům. Nicméně boje za nezávislost Skotska trvaly ještě dalších 21 let.
Declaration of Arbroath, je název, který se obvykle dává dopisu ze 6.dubna 1320, sepsaný skotskými barony, adresovaný papeži Janu XXII, kde mu sdělují, že Skotsko je nezávislý,samostatný a svobodný stát a pokud bude napaden, má právo se bránit (Anglický král Edward II totiž tvrdohlavě odmítal zrušení anglické nadvlády nad Skotskem.) V roce 1324 papež konečně uznal Roberta Bruce jako skotského krále a v roce 1328 také nový anglický král Edward III, uznal jak samostatnost Skotska tak Roberta Bruce jako krále. Wallaceův sen se stal skutečností.
7.června 1329 Bruce umírá a vyzývá své rytíře, aby se vydali na křížovou výpravu a vzali jeho srdce do Jeruzaléma. Srdce měl na starost Sir James Douglas. Ten svoji cestu bohužel neplánovaně ukončil ve Španělsku, kdy byl zabit v potyčce s Maury. Srdce se vrátilo do Skotska a je uloženo v Melrose Abbey. (Asi).
