Úspěšný český lyžař Bohumil Hanč se při závodě, navzdory špatnému počasí, odmítl vzdát, čímž se jeho život ocitl ve smrtelném nebezpečí. Jeho kamarádi se nebojí nabídnout pomocnou ruku, což z tohoto filmu činí drama tří hrdinů.
Na tento známý příběh se podíváme v životopisném a sportovním dramatu v režii Tomáše Hodana. V hlavních rolích se představí Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk a Vladimír Pokorný.
V padesátých letech dvacátého století je na horskou chatu v Krkonoších přijat nový topič německého původu jménem Emerich Rath (Oldřich Kaiser, později Marek Adamczyk). Ten se brzy rozpovídá o svých lyžařských kamarádech, se kterými trávil zimy před první světovou válkou, čímž se dostáváme k hlavním příběhové rovině tohoto filmu.
Konkrétně se jednalo nejlepšího českého lyžaře té doby Bohumila Hanče (Kryštof Hádek) a jeho nejlepšího přítele Vrbatu (Vladimír Pokorný), se kterými se účastnil mnohých lyžařských klání. Zdejší sportovci dohromady tvořili jednu soutěživou partu, kde ale všichni byli i dobří kamarádi. Tedy skoro všichni. Diametrálně odlišný pohled na věc měli němečtí lyžaři, které sžírala nevraživost, takže i účast na českých závodech byla pod jejich úroveň. Emerich Rath je pouze výjimka potvrzující pravidlo.
Bohumil Hanč vyhrává každý závod, nicméně život ho přinutí přehodnotit priority. Jeho žena přišla o nenarozené dítě a chalupa potřebuje splatit, tudíž se lyžování a kamarádi najednou nezdají tak důležití. Což je ale poněkud škoda, jelikož se nadcházejícího závodu bude poprvé účastnit i německý reprezentant. Hanč se proto pustí do přípravy jiného českého závodníka, ovšem sám soutěžit odmítá. Ale ani Hanč není z kamene, takže po naléhání okolí a z vlastenectví, nakonec změní názor a postaví se na start osudného závodu. Každý má asi představu, co bude následovat, ale leckdo může být i překvapen.
První polovina filmu slouží především jako takový důkladný úvod před hlavní událostí tohoto filmu. Musíme se dostatečně seznámit s prostředím filmu a k tomu poznat hlavní postavy, co nejvíce to bude možné. Zdaleka nejvíce prostoru dostal Bohumil Hanč. Bylo nám představeno jeho zázemí, což samozřejmě musí doplnit jeho sportovní nadání. Nahlédli jsme i trochu do jeho osobnosti. Všechno tohle nám poskytne obraz skvělého člověka, milujícího manžela, úspěšného sportovce a hrdého vlastence.
Za zmínku určitě stojí postava českého sportovce německého původu Emericha Ratha, který byl zajímavou osobností českého sportu a zároveň důležitou součástí této známé události. Po těch více jak 100 letech dostal tento muž konečně dostatečně důstojný prostor v tomto příběhu, jaký si po zásluze zasloužil. Je to hanba, že se minulý režim snažil takového člověka vymazat z historie včetně úpravy historické příběhu a jeho audiovizuálního zpracování ve filmu Synové hor. A ani dnes se mu nedostává tolik pozornosti, kolik by bylo záhodno.
Druhá polovina filmu se už zaměřuje jenom a pouze na osudný závod. Začíná to celkem pozitivně, sportovci jsou plní energie a těší se na závod. Ovšem to se brzy změní s náhlou změnou počasí. Potřebujeme přece kvalitní atmosféru nebezpečí a ohrožení života. Proto se objeví fučení větru, husté sněžení a mizerná dohlednost, což jsou kvalitní přísady pro vytvoření silné a pohlcující atmosféry.
Byl by to opravdu skvělý prvek tohoto filmu, kdyby tady nebyla jedna celkem viditelná iritující chyba. Vzdálenější stromy v širokých záběrech, jejichž pohyby a třepotání absolutně neodpovídají síle větru, kterou se divákovi snaží vsugerovat ostatní prvky. V těch nejdůležitějších a nejhektičtějších scénách to zanikne, ale jindy je pro pozornějšího diváka dost těžké si toho nevšimnout. Ale to bych možná chtěl už příliš.
Vedlejším motivem příběhu, který je spíše doplňkem ke zbytku filmu, jsou vztahy mezi německým a českým obyvatelstvem v rámci Habsburské monarchie. Jedna strana barikády se považuje za nadřazenou a druhou opovrhuje. Na druhé straně zase máme frustraci ze žití v područí jiných a nemožnost sám o sobě rozhodovat. To všechno dohromady tvoří ideální podhoubí k hádkám a rvačkách. O tom by bylo možné natočit stovky silných filmů, nicméně tady se jedná spíše o prvek dotvářející dobovou atmosféru, který na sebe nesměl strhnout pozornost.
Za nejslabší prvek filmu bych s velkým odstupem zařadil jeho hudební podklad. Ten často působil nepatřičně moderně vzhledem k dobovému zasazení filmu. Bylo by to mimo i vzhledem k padesátým letům, natož k těm desátým, kdy se odehrává hlavní příběh. Ovšem to není jediná věc ze zvukového ranku. Intenzita a hlasitost hudby se téměř neměnila, a přitom vážnost a důležitost doprovázených scén byla značně rozdílná. Bylo by určitě lepší toto brát více v potaz a lépe se tomu přizpůsobit. Aspoň že ve scénách se silnou vichřicí dostal přednost spíše svist větru
Konec je dle očekávání tragický a smutný. Navíc to zhoršuje i to, že se v první polovině filmu podařilo postavy kvalitně vybudovat, takže nám na nich i záleželo a bylo nám jich líto. Některé scény by dokázaly vykřesat i naději na šťastný konec, ale jelikož každý ví, jak to dopadne, tak je možné doufat pouze v to, že nikdo nebude příliš trpět.
Nadprůměrně kvalitní drama, které přenáší známou historickou událost do moderní doby, přičemž napravuje křivdy, které si na tomto příběhu vynutil minulý režim. Jde o kvalitní zpracování, které má všechno, co by mohl divák chtít. Má svoje chyby, které ovšem nejsou tak závažné, aby šlo o nepřekonatelný problém. Takže tady máme zajímavý český film, který rozhodně není špatnou volbou ke zhlédnutí.
Automobily
Bohužel tady nenajdeme žádný automobil, který by stál za zmínku.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/926338-posledni-zavod/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt13275560/?ref_=nv_sr_srsg_0_tt_8_nm_0_q_Last%2520rac
