Recenze filmu Insidious: Červené dveře - 65 %

Otec a syn se musí vypořádat s démony ze své minulosti, kteří se po letech nečinnosti znovu probudili k životu. Temné síly rozhodně nemají v úmyslu jim dopřát ani kratičkou chvilku klidu, takže se s nimi budou muset vypořádat. 

To uvidíme v dalším díle z americké hororové a mysteriózní filmové série o jehož režii se postaral jeden z protagonistů Patrick Wilson pro něhož se jedná o režijní debut. V hlavních rolích ho doplňují Ty Simpkins a Sinclair Daniel.

Josh (Patrick Wilson) a jeho syn Dalton (Ty Simpkins) kdysi podstoupili léčbu hypnózou umožňující jim zapomenout na rok nepříjemných nadpřirozených zážitků, které by je nikdy nepřestaly pronásledovat.

Nyní se po sedmi letech celá jejich rodina sešla na pohřbu babičky. Za ty roky se toho ovšem hodně změnilo. Manželka se s Joshem už před pár lety rozvedla a děti získala do své péče, což vedlo k odcizení se s otcem, který se zrovna nesnažil tento stav změnit. Prvorozený Dalton nastupuje na univerzitu, takže ho tam Josh odveze jakožto chabý pokus o sblížení. Celá cesta byla naplněná kupou trapného ticha přerušovaného pouze několika nesmělými rozhovory. Třešničkou na dortu byla velká hádka na koleji, po které se otec se synem nerozešli zrovna v dobrém.

Josh pokračoval v utápění se v samotě, zatímco Dalton započal se studiem umění. Ovšem je tady jedna věc, která je oba spojuje, což jsou děsivé sny a vize celkem značně narušující jejich běžný život. Je to spousta hororových vjemů, které ale mají jedno společné, a to zjevení rudých děsivých dveří skrývajících zlo. Daltonova nová kamarádka Chris (Sinclair Daniel) se ho snaží zapojovat do univerzitních volnočasových aktivit, nicméně vzhledem k jeho pronásledování démony minulosti to není procházka růžovým sadem. Situace se stále zhoršuje, takže našim hlavním hrdinům nakonec nezbude nic jiného, než se zlu postavit.

Samozřejmě, že tady najdeme děsivé scény a okamžiky nepříjemné na pohled, ale ten podstatný hororový prvek se skrývá jinde. Hlavní je totiž budování hutné temné atmosféry prostřednictvím tajemných tmavých scén a pocitu nevědomosti. Není jasné, co se odehrává a čeho jsme svědky. Je to nepříjemné očekávání toho, co strašného čeká za rohem a připravuje se na podlý útok. Je to efektivní spojení několika aspektů poskytujících pocity tíživosti a stísněnosti, které jsou pro horor velmi cenným artiklem, které není možné získat lacinými a jednoduchými metodami. Bez určité snahy by se to určitě nepodařilo takhle kvalitně provést.

Na budování atmosféry se celkem velkou měrou podílí u zvuková stránka filmu. Z tohoto pohledu mají důležitou úlohu především všemožné nepříjemné zvuky čítající vše od démonického hlasu, přes různé disharmonické hučení a skučení až po kakofonické melodie. To je doplněno celkem běžným ambientním podkresem. Samotné hudební skladby mají opravdu marginální roli, která je tak nepodstatná, že vůbec nestojí za řeč.

Najdeme tady i jakési detektivní vyšetřování, kde na začátku není nic jasné a je potřeba tomu přijít na kloub. Začíná to u krátkých děsivých útržků, které postupně nabývají na konkrétnějších obrysech a my se dozvídáme čím dál více informací. K tomu je přímo úměrná i stupňující se hororovost. To už je opravdu cítit vážnost situace, a tudíž je na čase se do toho pořádně ponořit. Bohužel se nakonec ukáže, že všechna snaha i podstoupené nebezpečí bylo v podstatě zbytečné, jelikož byl celou dobu na blízku zdroj, který by dokázal vše jednoduše rozklíčovat.

Film ukazuje, jak důležitou roli mají v životě vzpomínky, ať dobré či špatné. Jejich absencí se člověk připravuje o možnost poučit se. Pokud se stalo něco velmi špatného, tak nemůžete podniknout nic proto, aby se to už znovu neopakovalo. Z jiného pohledu nás potom zažité události a okamžiky postupně utvářejí a činí nás tím, kým jsme. Je opravdu krásné zapomenout a pohřbít minulost hluboko do zapomnění, nicméně většinou se stejně vrátí zpět, pouze s mnohem větší parádou a silou.

Pro kontext této recenze se sluší uvést, že ostatní díly této série jsem buďto neviděl nebo si už nevzpomínám, kde se skrývalo jádro pudla. Nicméně můžu s čistým svědomím říct, že tato neznalost nebyla vůbec na škodu. Přece jenom nevědomost byla důležitým prvkem budování atmosféry, který by mi citelně chyběl. Navíc kromě pár okamžiků, kdy není jasné, o co jde, tak všechny důležité věci jsou dříve či později dostatečně osvětleny, takže rozhodně není nutné mít nejmenší obavy z narušení zážitku.

V poslední části se film stane více éterickým a uměleckým. Všední realita se organicky proplétá s jinou děsivou a nebezpečnou dimenzí. Na druhé straně je všechno mnohem více temné a nebezpečné, což dále prohlubuje hutnou atmosféru, díky čemuž se jedná o důstojné vyvrcholení. Ovšem není třeba mít z toho obavy, jelikož stále naprosto přesně víme, vidíme a chápeme, co se odehrává a jaký to má smysl.

Pak už přijde pouze kratičký dovětek, který vše opravdu zakončil. A to je konec a následují titulky s nečekaně příjemnou hudbou.

Vcelku povedený horor, který se nevydal jednoduchým směrem využitím laciných prvků jako zbytečná brutalita či předvídatelné lekačky, které sice svůj účel splní, ale nic víc. Místo toho se autoři rozhodli pro komplikovanější cestu vybudování hutné atmosféry, přičemž se tohoto úkolu zhostili dostatečně kvalitně. Vedle toho  tady najdeme relativně dobrý děj i něco, co by se s přivřenýma očima dalo označit za nějakou hloubku. Celkově se jedná o lehký žánrový nadprůměr, který asi příliš nenadchne, ale rozhodně neurazí. Věřím, že si své diváky určitě najde, jelikož zrovna mě dokázal příjemně zabavit.

Automobily

Josh a Dalton jedou na univerzitu v Toyotě Land Cruiser. Joshova exmanželka a děti používají Toyotu Sienna a Prius. Doktor, který je zbavil vzpomínek, odjíždí z pohřbu pravděpodobně v Buicku Skylark.

Zdroje 

https://www.csfd.cz/film/933669-insidious-cervene-dvere/prehled/

https://www.imdb.com/title/tt13405778/?ref_=nv_sr_srsg_2_tt_6_nm_0_q_in