Čas běží a vánoce se blíží. Letos rozhodně nenechám nakupování dárků na poslední chvíli, to jsem udělal loni a nikdy na to nezapomenu.
Tenkrát jsem v přeplněném autobusu našel jediné volné místečko, a to sice pod sedadlem řidiče. Byl jsem řidičem požádán, jestli bych mohl ručně stlačovat spojkový pedál, jelikož šofér měl levou nohu vystrčenou z okénka, aby vytvořil místo pro mladou slečnu. Hezká, ale já neměl čas po ní pošilhávat, protože jsem musel bedlivě naslouchat pokynům řidiče. Pokaždé, když zařval "Teď!", jsem se opřel do spojky a on zařadil rychlost. Připadal jsem si, jako bych poskytoval raněnému srdeční masáž. Byla to celkem fuška, ale pořád jsem na tom byl lépe, než cestující, kteří do Tesca jeli s polovinou těla vystrčenou mimo vůz, nebo ti, kteří se usadili na střeše. Slabší kusy v zatáčkách odpadaly a do cílové stanice dorazily skutečně jen ti nejzdatnější. Včetně mě, ačkoliv já vůz opustil až tehdy, kdy na místo dorazili přivolaní hasiči a z pod sedadla mne vystříhali.
Letos jsem tedy neotálel a pustil se do nakupování dříve. První, komu jsem položil klasickou otázku: "Copak by jsi si přála k vánocům," byla maminka. Zcela úmyslně jsem začal právě u žen, jelikož vím, že jejich přání jsou velice náročná. A to jsem se nezmýlil. Maminka mi sdělila, že by si přála jakousi brusku na chodidla s diamanty. Pokáral jsem maminku, aby netropila žerty a řekla mi skutečné přání. Kdopak to kdy slyšel, aby si člověk brousil nohy. Ukázalo se, že o legraci se nejedná, a že bruska na chodidla s diamantovými krystalky skutečně existuje. Tak jsem se jí vydal shánět.
V Mountfieldu ani v OBI ji neměli. Byl jsem odkázán do drogerie. V drogerii mi mladý uhrovatý chlapík, zřejmě na brigádě, oznámil, že se jedná o dosti žádané zboží, a že by se snad jedna bruska našla pod pultem. Chápavě jsem pokýval hlavou a stočenou stokorunu mu zastrčil do kapsičky na prsou. Po vyřčení ceny jsem si od něho tu stokorunu zase vzal, jelikož bych jinak na zaplacení neměl. To se ale dalo čekat. Jsou to diamanty.
Další na řadě byla přítelkyně. Řekla mi, že by si přála epilátor. Zasmál jsem se a zeptal se, zda náhodou nemyslí depilátor. Nemyslela. Bylo mi řečeno, že epilace je skvělý způsob pro zbavení se srsti. Při popisu produktu jsem usoudil, že tuto čertovinu přivezli Američané z měsíce. Dovolil jsem si před přítelkyní zmínit, že pán bůh měl jistě dobrý důvod pro její ochlupená lýtka, přeci nejsou zarostlá jen tak pro nic za nic. Přítelkyně poslala mne i s pánem bohem do prdele. Už jsem nic nenamítal a šel nakupovat. V drogerii byl opět mladý chlapík, který protočil oči v sloup, když mne viděl. Byl to velice talentovaný obchodník a zase mi oznámil, o jak moc žádané zboží se jedná, a že neví, jestli ještě nějaké má. Zavčasu mi oznámil cenu, a já tak mohl odpočítat třináct nadbytečných korun a s cinkotem jsem mu je vložil do kapsičky. Získal jsem epilátor a spokojený odešel z drogerie.
Cestou domů jsem se stavil u babičky. Po vyslechnutí jejího tradičního zhodnocení mého stavu, který se točí kolem toho, jak jsem bledý, hubený, bezdětný a celkově divný, jsem se zeptal, co by si přála k vánocům. Babička řekla, že jí ke spokojenosti stačí už jen hezká rakev a pěkné místečko na krchově, že prý všechno ostatní už má a nic jiného nepotřebuje. Babička umí navodit takovou tu správnou vánoční atmosféru.
To nejhorší mám tedy za sebou, teď už stačí jen sehnat bratrovi a tátovi ponožky, které si přejí každý rok.
