Sportovní komentátoři - staré dobré časy

Co se rozumí ideálním fotbalovým počasím? Jak krásná je asi střela, kterou nikdo nevypálil? Kterému hokejistovi se postavil Ptáček? A máme již mezi našimi sprintery nějakého Kokota?

Musím říct, i když většina lidí se mnou asi souhlasit nebude, že úroveň sportovních komentátorů je dnes mnohem profesionálnější, než tomu bývalo před nějakými dvaceti lety. A to mě mrzí. Rád vzpomínám na časy, kdy v sobotu vysílala TV Nova jeden zápas české nejvyšší fotbalové soutěže, kterým nás provázel komentář pečlivě připraveného Václava Tittelbacha či jeho parťáka Pavla Poulíčka.

Dnes mají komentátoři díky internetu načtené statistiky jednotlivých hráčů, včetně toho, kolikrát chodí který hráč denně na toaletu. Přenosy z fotbalových utkání začínají o hodinu dříve, jelikož ve studiu sedí tři pozvaní experti, kteří toho mají hodně na srdci, co nám chtějí ještě před samotným utkáním sdělit. Ten nejlepší expert pak již netrpělivě očekává poločasovou přestávku, aby nám s pomocí elektronické tužky vysvětlil, že skončí-li míč v autovém zázemí, jedná se o nepovedenou přihrávku. Celé studio a fotbalový přenos je pak takový načančaný a až příliš dokonalý. Není zde žádný prostor pro vlastní iniciativu komentátora, vše jede podle předem daného scénáře a dívák se brzy začne zákonitě nudit.

To právě takový pan Tittelbach dokázal svými mnohdy absurdními postřehy udržet divákovu pozornost po celé utkání a neustále jej nutil přemýšlet. Například, když hned v úvodu utkání divákům sdělil, že: "Je zde ideální fotbalové počasí, 15 stupňů, i když hodně fouká a je silný vítr."

Nebo když se dívákům pokoušel přiblížit kvalitu chorvatských fotbalistů: "Chorvatům se na minulém mistrovství Evropy dařilo, v základní skupině mimo jiné porazili Jihoafrickou republiku."

Pan Tittelbach se také snažil diváka seznámit s velkými fotbalovými nadějemi: "Cimirotič je opravdu slovinská hvězda. Vždyť již v sedmnácti letech hrál za slovinskou sedmnáctku."

Ani při sledování hokejových klání jsme o absurdum, které provětralo mozkové závity diváků, nebyli připraveni: „Tam jste viděli krásnou střelu Davida Výborného, ke které se nedostal.“

Mnohdy však dokázal pan Tittelbach vnést do utkání i detektivní zápletku, jen místo vraha se hledali hráči: "Aha, tak Tomáš Rosický je ještě na hřišti, zrovna jsem ho viděl zahrávat rohový kop.“

To Tittelbachův parťák, Pavel Poulíček, pojal komentování sportovních utkání jako vzdělávací pořad, kde nutil diváka zapojit mozek a dával mu matematické příklady: „No a jaká doba dělila oba góly? Na hodinách je 3:28, rozdíl si spočítejte sami.“ 

Ovšem byl to opět Poulíčkův kolega, kterému by doučování z matematiky prospělo: „Lokvenc dal dva góly v Makedonii, jeden Finsku a teď Andoře, takže 3 zápasy, 3 góly…“

Nutno říct, že podobné kiksy nebyly doménou jen slavného komentátorského dua z Novy. I mistr komentátor, jakým Robert Záruba jistě je, se utne a z nevinného člověka dokáže udělat nevychované čuně: "Americký trenér ze střídačky posral čtyřku svých hráčů."

Někteří komentátoři si zavčasu svojí chybu uvědomí a opraví se, jako například Zárubův kolega Petr Svěcený: "Rosický posral přihrávku Sionkovi. Pardon! Jarošíkovi..."

Někteří sportovci tvrdí, že pocit ze vstřeleného gólu lze přirovnat k pocitu při dosažení orgasmu. Toho si byl jistě vědom i Petr Vichnar, který prohlásil: "Kverka dal gól a postavil se mu Ptáček."

Lascivnímu komentování se nevyhnul ani Robert Záruba, který nadšeně popisoval gól vstřelený českým hokejistou mezi betony soupeřova brankáře: "Backhandový blafák - roztáhni mi nohy a já tam dám kotouč tak, jak se sluší a patří."

Na druhou stranu dokázal Robert Záruba vnést do utkání i jistá životní moudra, jako, když se atakující hokejista sám zranil o mantinel: "Kdo jiného na sklo tlačí, sám poté krvácí."

Zřejmě nejslavnější sportovní hlášku má na svědomí ten asi nejslavnější komentátor, Karol Polák, který při sprinterském závodě obdivoval výkon východoněmeckého atleta, Manfreda Kokota a povzdechl si nad úrovní našich běžců: „Nemecký šprinter Kokot bezkonkurenčne vedie. A kde sú naši? Ďaleko za ním. Bodaj by sme aj my mali takých Kokotov.“

No, nevím jak v atletice, ale troufnu si tvrdit, že minimálně v politice se přání Karola Poláka vyplnilo...

Zde jsou zdroje + spousta dalších hlášek:

https://sportrevue.isport.blesk.cz/pamatne-duo-poulicek-a-tittelbach-pripomente-si-jejich-13-nejlepsich-hlasek#part=1

https://www.isport365.cz/hokej/nejvtipnejsi-hlasky-ceskych-a-ceskoslovenskych-komentatoru

http://sport.tn.nova.cz/clanek/milovany-komentator-karol-polak-tohle-jsou-jeho-legendarni-hlasky.html