Spor Jeníček a Mařenka versus Ježibaba

Případ, kterému se jako první ve svém písemném vyjádření věnoval jistý Giambattista Basile, zná jistě každý. V našich krajích se tomuto zapeklitému sporu věnovala například Božena Němcová. Je chaloupka perníková nebo plná lží?

Kromě již zmíněných Giambattisti Basileho a Boženy Němcové se o značný posun ve věci postarali také například jistí bratři Grimmové, kterým se podařilo odhalit tragická, ba přímo brutální fakta, která se v Perníkové chaloupce udála. 

Dodnes se však vedou debaty, především pak v intelektuálních kruzích, o tom, co se v chaloupce doopravdy odehrálo. Odhalení skutečnosti značně snižuje fakt, že předpokládaný viník je po smrti, a že v Perníkové chaloupce a ani v přilehlém okolí nebyl žádný kamerový systém, který by svým záznamem jistě vnesl světlo do případu. Veškeré svědectví tedy pochází od sourozenců Jana a Marie, kteří jsou považováni za oběti. 

Ale co když se vše odehrálo úplně jinak? Kdo je skutečným viníkem a kdo obětí? Kdo jsou ve skutečnosti Jan a Marie? Lze pouze na základě jejich svědectví soudit paní Ježibabu?

Já osobně jsem se s tímto případem setkal poprvé prostřednictvím maminky, která mi jej před spaním převyprávěla. A už tehdy, to mi bylo něco kolem pětadvaceti let, jsem zapochyboval o interpretaci příběhu. Začal jsem tedy pátrat.

Co víme o sourozencích Janovi a Marii? Dle svých slov se narodili do nuzných poměrů. O matku přišli v útlém věku a jejich otec, který se živil jako drvoštěp, vydělával tak málo peněz, že sotva mohl uživit sebe a své dvě děti. Navíc si nedlouho po smrti své ženy našel přítelkyni, kterou následně pojal za svoji novou ženu. Právě tato macecha pak naléhala na otce, aby rodinnému rozpočtu ulevil tím, že děti odvede z domu do lesa hlubokého tak, aby již děti nenašly cestu zpět. 

Tak v této výpovědi mi nesedí hned několik věcí. Například mi není jasné, jak se rodina mohla octnout ve finanční tísni, dokonce tak veliké, že neměla prostředky na jídlo. V době, o které se bavíme, bylo povolání drvoštěpa jedním z vůbec nejprestižnějších. No ano, tehdy se prakticky cokoliv vyrábělo výhradně ze dřeva, navíc bylo dřevo nejvyhledávanějším palivem. Navíc tento drvoštěp živil jen sebe a dvě děti (později tedy i macechu, ale to není podstatné). Tehdy byla čtyřčlenná rodina nestandardní. Rodiče měli mnohdy šest, ale i daleko více dětí. Kondomy ani jiná antikoncepce neexistovala. Televize také nebyla, takže manželé většinu volného času prosouložili. Kolik takových rodin by muselo odvést své děti do lesa? V lese by pak muselo růst více dětí než hub.

Kdepak, já si vůbec nemyslím, že by byl problém ve finanční situaci v rodině, jako spíše v samotných sourozencích Janovi a Marii. Těžká práce kolem domu a vidina, že by měli jít v otcových šlépějích a dát se na dráhu drvoštěpa se jim příčila. Zvlášť Marie jistě daleko více toužila po životě ve městě. Snad se i viděla jako zámecká paní, kdo ví. Usuzuji, že jejich odchod z domova byl delší dobu plánovaný a otec či macecha na tom nenesou žádnou vinu.

Jan s Marií tedy opouští domov a následně se několik dní potulují hlubokým lesem. Z výpovědi svědka Jana se dozvídáme: „Tu najednou spatřili jsme světýlko. Vydali jsme se tím směrem a chaloupku postavenou jen z perníčků a jiných cukrovinek objevili. Převelikým hladem obtíženi, vrhli jsme se na střechu chaloupky té a počali perníčků pojídati."

Představte si, že jste hladoví a bloudíte lesem a cestou narazíte na evidentně obydlenou chalupu. Co uděláte? Každý normální člověk by jistě zaklepal a požádal o pomoc a třeba i o něco málo k jídlu a pití. Ne však sourozenci Jan s Marií. Ti prakticky bezmyšlenkovitě začali rozkrádat majetek cizí osoby a pojídáním ho nenávratně poškodili. Tedy, ne úplně tak nenávratně, nicméně jeho další možnost využití je minimální. Myslím, že o sourozencích to mnohé vypovídá a nestaví je to zrovna do dobrého světla. 

Jejich vandalismus neušel pozornosti paní ježibaby, tou dobou majitelky chaloupky, které zničehonic mizela střecha nad hlavou. Marie uvádí: „Tu před chaloupkou zjevila se Ježibaba. Napůl snědená střecha neušla jejímu oku a do noci zvolala "Kdo mi to tu loupe perníček?" Na to odpověď jsem ji poskytla "To nic, to jenom větříček". Ježibaba uspokojila se vysvětlením mým a do chaloupky se opět uchýlila. Tatáž scéna třikrát se opakovala."

A to jako vážně, Mařenko? Má snad cenu považovat toto svědectví za věrohodné? Představte si, že by vám v noci někdo vykrádal například garáž a vy se nechali obalamutit vysvětlením, že na vině je vítr a vy pak šli zase v klidu spát. To, že se jedná o vítr, který je navíc schopen konverzace, to už snad ani komentovat nebudu. Kdepak, já zde vidím jasnou snahu sourozenců přesvědčit porotu, že ona Ježibaba byla tak trošku slabomyslná, neřku-li dementní. Protože právě na tuto skutečnost by se dalo případně svést její následné počínání uvnitř chaloupky, ke kterému se záhy dostaneme. Já jsem však na tezi o retardované Ježibabě nepřistoupil. 

Jak známo, nepříliš inteligentní sourozenci svojí nenasytností narušili statiku stavby a propadli se střechou do obývacího pokoje Ježibaby. Dle Marušky je Ježibaba chytla a uvěznila. Nicméně jaképak to bylo vězení, když při vyšetření soudním lékařem bylo konstatováno, že Marie během věznění přibrala sedmnáct kilo a Jan dokonce rovných třicet kilo váhy. Sourozenci se vše snažili vysvětlit tím, že Ježibaba chtěla oba vězně vykrmit, aby je pak následně mohla zkonzumovat (zde opět vidíme snahu o zpochybnění mentální rovnováhy obviněné). 

Připustíme-li, že obviněná Ježibaba skutečně trpěla kanibalistickými sklony, pak jen těžko můžeme přehlížet její následné počínání, které je zcela absurdní, a to dokonce tak, že jsem se rozhodl na něm postavit celou obhajobu Ježibaby. 

Uvedu příklad. Představte si, že jste doma a pocítíte hlad a chuť na dejme tomu vepřové maso. Co uděláte? Pravděpodobně půjdete do lednice, odeberete potřebnou část masa a tu následně tepelně upravíte. Ale co udělala podle Marie Ježibaba? Rozhodla se upéct Jana najednou v celku. No je tohle snad normální? Copak musí člověk zabít a sníst celé prase naráz? Ne! A stará osamocená Ježibaba, která žije na odlehlém místě v hlubokém lese, v chaloupce, která stojí na základech z cukru, by jistě byla ta poslední, která by tak nesmyslně plýtvala masem. Jistě by sourozence zabila, naporcovala a maso bezpečně uschovala.

U výslechu Marie uvedla: „Ježibaba v peci roztopila a velkou lopatu připravila. Řekla: "Sedni Jane na lopatu, ať do pece tě strčit mohu." Na to však Jan pověděl: "Nevím jak sedá se na lopatu, potřebuji vaší radu." Ježibaba nevrle svolila, že předvede Janovi, jak na lopatu sedá se. Sotva sedla si, tu Jan hbitě lopatu popadl a Ježibabu do pece sám zavedl. Marně volala Ježibaba, marně nás prosila, my pec zavřeli jsme a Ježibaba skonala."

Dnes již jen stěží dokážeme rozluštit, co se v Perníkové chaloupce skutečně odehrálo. Ježibaba, jejíž výslech by jistě vnesl do případu nová fakta, zemřela za, řekněme, podivných okolností. Při pročítání celého spisu se však nemohu ubránit dojmu, že výpověď sourozenců Jana a Marie není věrohodná. Domnívám se, že po propadnutí střechou do obýváku Ježibaby, nastal u sourozenců úlek z odhalení. Šokovaná Ježibaba snad i zavolala o pomoc. Vinou momentálního rozrušení popadl Jan první, co mu přišlo pod ruku. Tím byla velká lopata, kterou se snažil Ježibabu umlčet. Bohužel neodhadl míru a Ježibabu umlátil. Vyděšení sourozenci pak k zahlazení stop použili pec a Ježibabu do ní vhodili. Následně využili prostory Perníkové chaloupky jako svůj úkryt. Když však snědli všechen perník, rozhodli se úkryt opustit. V lese je pak nalezl náhodný kolemjdoucí, který v nich rozpoznal pohřešované sourozence a odvedl je na policejní stanici. 

Jistě, je to jen teorie, ale domnívám se, že stále daleko věrohodnější, než výpověď Jana a Marie. Nechci nikoho přesvědčovat, natož pak nutit, ale vzpomeňte si na tento výklad, až budete svým dětem či vnoučatům číst příběh o Jeníčkovi a Mařence. Vysvětlete jim, co znamená presumpce neviny, vzpomeňte, že Ježibaba nedostala a ani nemohla dostat prostor pro obhajobu. Řekněte jim, že v příběhu jsou nesrovnalosti. 

Já pro teď odkládám spis, kterému jsem přisoudil název „Chaloupka plná lží" a v nejbližší době se budu věnovat novému případu. Jedná se o případ takzvaných šmejdů, kteří se neštítí okrádat seniory i o to málo, co mají. Zatím jsem případ pojmenoval „Oškubaný děd Vševěd".