...Reakcí, na onu situaci, byla u mne okamžitě se dostavující erekce, po které jsem nijak zvlášť netoužil, jelikož jsem zvyklý usínat na břiše. Holt příroda...
Zaklapl jsem notebook a vydal se do koupelny provést tradiční ústní hygienu. Ještě předtím jsem však stačil vypít ohřátý produkt kravského vemena, to abych otupil své smysly a pokud možno co nejrychleji usnul. Zívaje jsem opouštěl koupelnu a došoural se do ložnice. Sedl jsem si na postel, vyzul vyhřáté trepky, natěšeně jsem se natáhl do postele a zachumlal do peřin, zatímco venku déšť a studený vítr bičoval okna. Vše nasvědčovalo tomu, že usnu během pár chvil, když v tom jsem od sousedů uslyšel nezaměnitelný projev milostného vzplanutí. Nejprve jsem zůstal civět s otevřenými ústy, ale pak jsem nad tím mávnul rukou. Nejsem žádný suchar, řekl jsem si, a těch deset minut to nějak vydržím.
Asi po hodinovém poslechu volání přírody a především pak sousedky jsem začal ztrácet trpělivost. Zaprvé jsem tak dlouhý pohlavní styk považoval přímo za provokaci a zadruhé u mne začala pracovat představivost, která, jak známo, nezná mezí, a která vykreslila obraz sousedky, kterou jsem nikdy předtím neviděl, do podob předních hollywoodských hereček. To zapříčinilo přesun mé krve do míst, která je lepší míti odkrvená, pokoušíte-li se zrovna usnout. Naštěstí mám dobrou fantazii, proto jsem si vzápětí představil i obtloustlou postavu se zpoceným chlupatým zadkem, jenž právě brousí Angeliku za zdí a rázem bylo po napětí. Ale spát jsem stejně nemohl.
Já ke spánku potřebuji naprosté ticho. Tak jednou do roka se stane, že usnu u televize, ale to musím být opravdu unavený a zároveň odstavený od kafe. Kolega, který se mnou pracoval v Německu, to měl dobré. Ten si prostě jen lehl a sotva se přikryl už spal. Smůla pro mne. Jak ten chrápal... To bylo neuvěřitelné. Kolikrát jsem s obavou hleděl na okna v očekávání, že se vysypou skla. Zkoušeli jsme všechny babské rady a triky. Nic nezabralo. Koupil jsem si špunty do uší, ale dvakrát po sobě jsem zaspal do práce, protože jsem neslyšel budík. Tehdy jsem se poprvé začal zabývat myšlenkou na vraždu. Kolikrát já jen toho milého kolegu v představách zabil. A těch způsobů! V jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že bych byl schopen dokonalého zločinu a vyhnul se zatknutí, ale následná četba literatury o Sherlocku Holmesovi mne přesvědčila, že dokonalý zločin neexistuje.
Ze vzpomínek na Německo mne vytrhl vysoký a táhlý výkřik. Tak že by? pomyslel jsem si. Ale kdepak... To, co jsem považoval za velkolepé finále, se ukázalo býti pouhým osmifinále. Čekala nás ještě dlouhá tři kola. Napadlo mne, že zajdu tedy o patro níž a zazvoním na sousedy, ale bylo mi trapně už jen z té představy. Uvědomil jsem si, že jsem se poprvé v životě stal účastníkem té známe švédské trojky, ale domnívám se, že zážitek by byl silnější, kdybych byl se zbylým párem v jedné místnosti.
Čím více se blížilo finále, tím více jsem pochyboval o tom, co se v bytě podemnou odehrává. V jednu chvíli jsem byl přesvědčen, že jsem se stal svědkem domácího násilí na ženě a přemýšlel, zda volat policii. Jen mi nesedělo, proč by sousedka nutila svoji levnou polovičku o větší a razantnější příděl... Poslední, co jsem slyšel a asi nejen já, byl zvuk připomínající požární sirénu. Následně se ozvala tlumená rána, to jak se chlupatý zadek převalil na své místo. A byl klid. Ale stejně jsem ještě nejaký čas nemohl usnout.
Druhý den jsem po příjezdu z práce potkával po chodbách domu skupinky vášnivě debatujících dam a vážné tváře zamlklých a závistí se užírajících mužů. Milostné vzplanutí a ukojený chtíč zamilovaného páru dal podnět k pavlačovým diskuzím. Jen další pavlačová story na předměstí Bory.
