Prostě paráda!

Já měl krásnej sen. Takhle zklamanej, když jsem se probudil, jsem dlouho nebyl. Taková škoda. Představte si: Země velká jako bývalo Československo. 25 miliónů poddaných lidí. Já, nejvyšší představitel, neochvějný vládce!

No, sice trošku vyžraný prasátko a palec u nohy oteklý dnou, ale vládce. Jak jsem se jím stal? Jednoduše, prostě jsem se narodil do správný rodiny. Portréty mého dědečka, věčného prezidenta, visely na každém náměstí, v každé ulici, na každém rohu a v každém domu. A všichni se klaněli, i cizinci, ale těch zas tolik nebylo.  

Rád jsem kázal vodu a chlastal brandy. Rád jsem kázal rejži a žral hamburgery. A zatímco moji poddaní padali hladoví hubou do bláta, já se nechal kouřit mladou zpěvačkou ve svojí pracovně. Kolik ti je let maličká? Deset? Jedenáct? Ježiš, za to by mě zavřeli! Ale kdo? Na mě nikdo nemohl, já si v klidu dělal, co jsem chtěl. Taková to byla paráda.

Neustále za mnou chodili takový divný páni ve srandovních čepicích. Kamkoliv jsem se hnul, tam šli taky. A furt si něco zapisovali do deníčků. Stačilo se uprdnout a oni hned kejvali hlavama a zapisovali. Tak jsme jednou zašli do fabriky, kde se vyrábějí naše smartphony. No, byla to děsná komedie. Prostě se tam dotáhnul stůl, k němu jsme posadili nějakýho týpka, před něj jsme vyskládali prázdný krabičky, jako že v nich jsou ty telefony, ale samozřejmě tam nikdy žádný nebyly. Týpkovy jsme do ruky strčili nějakej čínskej šmejdphone, to stejně nikdo nepoznal, a pak jsme se tam asi hodinu fotili. Já dělal, jako že si ten telefon prohlížím, sem tam jsem něco plácnul, aby čepičkáři měli co zapisovat, ale jinak to bylo o ničem. Po skončení týhle komedie jsme týpka, aby někde nežvanil, poslali i s celou rodinou do tábora. A zbytek fabriky taky, za prvý se tam stejně nic nevyrábí, a za druhý se mi zdálo, že mě dostatečně nezbožňovali.

Ale všechno nebylo zalité sluncem. Měli jsme na jihu zlého souseda - zrádné loutky imperialistických zrůd z USA. Tak jsme museli furt jezdit na hranice, a tam jsme čuměli do dalekohledu, jestli něco neuvidíme. Neuvěřitelné je, že s tímto státem jsme oficiálně ještě ve válce, a to i přesto, že polovina našich tanků je nafukovacích.

Následující fotografie jsem poupravil v počítači, za účelem vykreslení a přiblížení atmosféry mého snu Vám. Jedná se o fotomontáže!!!

Já ve snu