Hledáte ztracený čas? Svěřte se do rukou odborníka

V dnešní uspěchané době lidé často lamentují, že den má pouze 24 hodin, a že hodinka či dvě navíc by vůbec neuškodily. Já, jakožto samozvaný time manager, nad tím jen kroutím hlavou. Není třeba prodlužovat den. Stačí přemýšlet.

Jedním z největších "žroutů" času a zároveň naším nepřítelem číslo jedna, je spánek. Na vlakovém nádraží, kde jsem pro lidi posíchajícími v půl šesté ráno do práce uspořádal několik přednášek, jsem vždy důrazně před spánkem varoval. Na křečkovi, kterého jsem choval doma, jsem během dvou dní podnikl sérii několika pokusů a pomocí složitých vzorečků jsem vypočítal, že člověku k životu stačí slabá půlhodinka spánku denně. V případě sedavého či fyzicky nenáročného zaměstnání to je pak silná půlhodinka za dva dny.

I přesto se mezi námi najdou jedinci, kterým nestačí prospat dokonce ani celou jednu třetinu dne, tedy neskutečných osm hodin! Ano, chápu, spánek je pocitově příjemný. Mnohdy je člověk doslova držen ve spárech vyhřátého pelíšku a jakmile zazvoní budík, natáhne se k němu ruka neposedného spáče, zamáčkne jej a ponoří majitele zpět do říše snů. Co se s tím dá dělat? Nejjednodušším řešením je naprosto a totálně si spánek znepříjemnit tak, abychom se ráno těšili na vstávání. Já sám již několik let používám metodu skelné vaty, se kterou jsem se seznámil na semináři světoznámého odborníka v oblasti bdění, doktora Faucvaje. Princip je jednoduchý. Z lůžka odstraníme matraci a rošt pokryjeme silnější vrstvou skelné vaty. Z polštáře a peřiny sundáme povlečení a obalíme je taktéž do skelné vaty. Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že být zachumlaný ve skelné vatě je značně nepříjemné. Člověku se vůbec nechce jít spát a ráno doslova vyletí z postele.

Pokud je však někdo skutečně zatvrzelý spáč, a ani aplikace skelné vaty mu nepomůže, lze lůžko ještě navíc obohatit o střepy z rozbitých lahví od piva či zavařeniny. Je-li však někdo takový "citlivka", že mu vadí drobná bodnořezná zranění, může zvolit jemnější cestu. Dobře uleželý syreček vložený pod polštář dokáže také znepříjemnit spánek a donutí člověka opustit ložnici.

Naše další kroky vedou do kuchyně, kde si připravujeme snídani, nebo do koupelny, případně na toaletu. Mohlo by se zdát, že zde nebude příliš prostoru k úspoře času. Opak je však pravdou! Řekněme si to narovinu - myslíte si, že je podstatné, kde svoji snídani zkonzumujete? Je snad jídelní stůl jedinné možné místo, kde lze chutně posnídat? Proč nespojit příjemné s příjemným a užitečným? Zkrátka se místo na židli posaďte na toaletní mísu a dělejte obě dvě věci naráz. Nic tím nezkazíte a ušetříte čas. Snídaňové menu by se pak mělo skládat z potravin, které již zakupujeme v hotovém stavu a nemáme s jejich přípravou žádnou práci. Vhodné jsou například párky, bagety z benzínových pump, různé konzervy a podobně.

V koupelně si počínáme podobně, jako v předchozím bodě. Zuby si čistíme ve sprchovém koutě, během sprchování, čímž ušetříme nejen čas, ale i spotřebu vody, což jistě také není na škodu.

Pár vteřin času si nakonec ušetříme během převlékání. Pyžamo či noční košili nesvlékáme. Pod pracovním oblečením stejně vidět nebudou a večer bychom si je beztak oblékali znovu. Kdo chce, může rovnou spát v pracovním oděvu, tím čas ztracený převlékáním získá zcela nazpět. Jen je třeba sprchovat se v pláštěnce, protože svlékáním a oblékáním bychom si nepomohli.

Tak, hotovo a utíkáme do práce.

No, když už je řeč o práci. Zaznamenal jsem a možná vám to také neuniklo, že je mezi námi celkem dost lidí, kteří si nežijí špatně, ačkoliv na práci v životě nesáhli. Nechci nikoho nabádat nebo podobně, ale máte-li na to žaludek a nevadilo by vám žít z peněz a práce lidí, kteří na to žaludek nemají, neváhejte a do práce nechoďte. Já zde vidím slušný prostor pro úsporu času.

Pokud však do práce chodíte a dopravujete se vlastním vozem, pak nikdy, opakuji nikdy, nejezděte na spotřebu, nýbrž na čas. Benzín ani naftu na smrtelné posteli potřebovat nebudete. Leda byste chtěli razantně uspíšit kremaci, to potom jo.

Samotnou práci pak vykonáváme co možná nejrychleji, abychom mohli jít co nejdříve domů, bez ohledu na možné chyby, jelikož rčení "práce kvapná, málo platná" je problém jen a pouze vašeho zaměstnavatele, který z vašeho lajdáctví beztak žádné důsledky nevyvodí, poněvadž dnes je všude spousta práce a nouze o zaměstnance.

Následuje polední přestávka na oběd.

Televize jsou v dnešní době přeplněné různými kuchaři či dietology, zkrátka pakáží, co si honí jméno jenom na skutečnosti, že umí opéct buřta lépe než vy. Tihle nikým nezvaní rádoby odborníci nám tvrdí, že člověk by měl jíst po malých porcích a několikrát denně. Klidně šestkrát nebo osmkrát... No kdo z vás si to může dovolit? Jíst osmkrát denně? Samozřejmě se jedná o nesmysl. Člověk se musí napěchovat jednou za den, a to sice pořádně. Využijte velké nabídky jídel v restauračních zařízeních a objednejte si jídlo k obědu a hned rovnou i jedno jídlo k večeři. Snažte se obě jídla zkonzumovat v co možná nejkratším čase a bude-li v dosahu toaleta, neváhejte a nechte si donést jídlo rovnou tam. Snažte se svůj výsledný čas neustále překonávat, vytvořte si tabulku a zaznamenávejte si své výsledky. Můj osobní rekord v konzumaci oběda, večeře a dvou piv jsou krásné tři minuty a dvacetdva vteřin. Jen je třeba nosit si s sebou bryndák.

Z oběda se do práce vracíme již jen ze slušnosti, abychom se rozloučili, jelikož svoji práci jsme už odvedli, a pokud ne, tak se jistě najde někdo, kdo ji za nás udělá. Po návratu z práce domů si nemusíme lámat hlavu s přípravou jídla na večer, protože jsme večeřeli již při obědě. Někteří lidé si touto dobou zajdou posedět do baru či do hospody, kde popíjejí alkohol. U toho bych se zastavil.

Sám na sobě jsem provedl výzkum, abych zjistil, kolik času zabere konzumace deseti piv v restauračním zařízení. To, že se můj výzkum uskutečnil v restauraci, je důležité, jelikož zde musíte počítat i s obsluhou, která samotný čas konzumace navýší. To není jako doma, kde stojí manželka u lednice a čeká na pokyn, aby pivo donesla.

Bohužel byl můj výzkum přerušen. U pátého vypitého piva vyhodnotila ostraha restaurace mé chování jako nevhodné a dokonce jsem byl přistižen při osahávání obsluhy, včetně té dámské. Nicméně se mi podařilo zjistit, že konzumace jednoho piva trvá zhruba třicet minut (včetně načepování a donesení ke stolu), přičemž s každým dalším půllitrem se tato doba prodlužuje. To mi tedy přijde jako zbytečné mrhání drahoceným časem. Vždyť v obchodě či lékárně lze zakoupit konzumní líh s osmdesáti procentním obsahem alkoholu. Nač dlouze vysedávat po hospodách a cucat pivo, když si mohu dát v klidu doma dvě sklenky lihu. Výsledek je naprosto stejný. Pokud však toužíte po společnosti a do restuarace vám nedovolí donést si vlastní líh, pozvěte společnost k sobě domů. Paňák ohnivé vody utuží vaše přátelství a nakonec vám kamarádi jistě dají za pravdu, že sklenka lihu má něco do sebe.

Sami jste se tedy mohli přesvědčit, že naříkat nad nedostatkem času je zbytečné. Budete-li se řídit radami v tomto článku, jistě brzy zjistíte, že máte času požehnaně. Čas, který se vám podaří získat, můžete následně využít. Třeba čuměním z okna.