S tím nadpisem se jistě dá polemizovat. Naše země je na podvodníky bohatá a je tedy z čeho vybírat. Ale jedna věc je ukrást miliony a zmizet s nimi v Karibiku a druhá věc je prodat Eiffelovku nebo vyzrát na samotného Al Caponeho.
Viktor Lustig se narodil 4. ledna 1890 ve východočeském městě Hostinné. Již v mládí opouští Čechy a vydává se na západ. Vyniká inteligencí, vystupuje sebejistě a na mnoho lidí působí velice věrohodně. Je okouzlující a mluví plynule několika jazyky. To vše mu velice pomáhá v jeho profesi podvodníka.
Svoji kariéru odstartuje na zaoceánském parníku pendlujícím mezi Paříží a New Yorkem. Jako obratný manipulátor a hazardní hráč obírá bohaté cestující. Pomáhá si i falešnými dluhopisy či podfuky při dostihových sázkách. Vystupuje pod desítkami nejrůznějších identit a dokonce i pod vymyšleným titulem hraběte.
Svůj nejslavnější kousek provede v Paříži. Píše se rok 1925 a francouzské deníky denně přinášejí zprávy o špatném stavu Eiffelovi věže a o problémech s její údržbou. Lustigovi se v hlavě zrodí šílený nápad. Pod falešnou identitou zástupce ředitele ministerstva pošt a telegrafů obvolá telefonicky několik známých francouzských obchodníků s kovovým šrotem a pozve je na tajnou schůzku do luxusního pařížského hotelu.
Zde jim bez mrknutí oka řekne, že Eiffelova věž je v katastrofálním stavu a město, které nemá peníze na její opravu, se jí chce zbavit. O celé věci pak mluví jako o státním tajemství a varuje obchodníky, aby nic nevynesli na veřejnost. Ti všemu uvěří. Ona ta myšlenka tehdy nebyla tak absurdní. Eiffelovka se postavila pro světovou výstavu v roce 1889 a v roce 1909 měla být přemístěna jinam, takže vlastně už přesluhovala. Francouzi si ji také moc neoblíbili, protože mezi gotickými katedrálami působila jako pěst na oko.
Lustig následně vezme obchodníky na obchůzku kolem věže a zde si vytipuje obchodníka, který je do věci nejvíce zapálený. Tímto obchodníkem je Andre Poisson. Lustig se pak s Poissonem setkává i v soukromí a zde mu obchodník dokonce vnutí úplatek, aby zakázka na zbourání věže připadla jemu. Lustig mu zákázku přiklepne a s tučným úplatkem a výdělkem za prodej věže odjíždí vlakem do Vídně. Zde žije v luxusních hotelech a sleduje dění v Paříži.
V Paříži je ale ticho po pěšině. Ponížený Poisson se totiž tak styděl za svoji naivitu, že nic neohlásil a nikdo se tak o podvodu nedozvěděl. Troufalý Lustig se vrací do Paříže a pokouší se svůj podvod zopakovat. Podruhé však natrefí na opatrnější obchodníky a ti vše nahlásí na policii. Lustig těsně uniká zatčení a odjíždí do Ameriky.
Zde v roce 1926 vyrobí kouzelnou skříňku na tisknutí peněz. Princip je jednoduchý. Dřevěná bedýnka, po jejíž stranách je několik pák a rukojetí, vytiskne za šest hodin jednu stodolarovou bankovku. Ohromený klient zaplatí Lustigovi za bedýnku 30 000 dolarů. Během následujících dvanácti hodin vytiskne stroj dvě stodolarové bankovky, které tam předtím podvodník sám vložil. Pak už z ní vycházejí jen prázdné papírky. To už je ale Lustig dávno pryč.
V Americe se Lustigovi podaří vydělat i na samotném králi podsvětí. Zde si však dovolím tvrdit, že se nejedná ani tak o podvod, jako spíš o naprosto přesný odhad Al Caponeho osobnosti. Lustig se s Al Caponem setkává a požádá ho o půjčku 50 000 dolarů, které by rád následně investoval. Al Capone mu peníze poskytne. Lustig je však místo investování odnáší k sobě domů a zde je uloží do šuplíku. Přesně za dva měsíce peníze opět vezme a vrací je Al Caponemu s tím, že obchod se bohužel nezdařil. Al Capone je ohromen Lustigovou poctivostí a z 50 000 dolarů odpočítá 5000 a ty Lustigovi věnuje od cesty. A přesně o to Lustigovi celou dobu šlo.
Spravedlnost Lustiga dožene v roce 1934. Je odsouzen na 15 let, ale den před soudním líčením se pokusí o útěk, načež je dopaden a konečný verdikt zní 20 let v Alcatrazu. Umírá v roce 1947 na zápal plic.
