Rozmohl se nám tady takový nešvar. Lidé, kteří se angažují v politice, jsou za své názory fackováni, a to za denního světla, při jízdě metrem, popřípadě při koštování vína. A netýká se to jen politiků. Atmosféra je napjatá!
Jistě, někdo by mohl namítat, že pár facek je banalita, že v takové Americe se do politiků a dokonce i do prezidentů střílí! Ale Amerika je úplně jiný svět. Tam, když atentátník zastřelí prezidenta, tak dva dny na to je tento atentátník zastřelen jiným atentátníkem a ještě desítky let po události si historici lámou hlavu, jak to vlastně tenkrát bylo.
U nás, doufejme, něco podobného nehrozí. Samozřejmě, byly tady takové náznaky, kdy například pomatený jedinec vystřílel plný zásobník kuličkové pistole do pana prezidenta Klause, ale zůstává otázkou, zda se jednalo o atentát, či o demonstraci nedostatečné osobní ochrany pana prezidenta.
Musím ale říct, že atmosféra v naší společnosti v posledních letech opravdu zhoustla, a že mnohdy je skutečně ošemetné vyjádřit svůj názor a nemít přitom strach, že opozice k prosazení svých názorů použije hmaty a chvaty, či se nesníží k použití donucovacích prostředků k tomu, aby vás přinutila změnit váš názor.
Bohužel, sám jsem se o tom mohl nedávno přesvědčit na vlastní kůži.
Seděli jsme s mým dlouholetým kamarádem Frantou v restauračním zařízení, a jak už to tak bývá, rozebírali jsme u piva události posledních dní, ať už z oblasti politické nebo ze světa sportu. Přísun alkoholu nám pomalu rozplétal jazyky a my tak hovořili i o záležitostech ne zcela běžných. V jednu chvíli, když jsem se pomalu napil z nově doneseného půllitru a otřel si pěnu z vousů, jsem se rozhodl Frantovi svěřit se svým názorem, který jsme v sobě již delší dobu dusil, protože mě velice zajímal i Frantův pohled na onu záležitost. A tak povídám: „Ty, Fando, víš co si myslím? Že ta tvoje žena při sexu leží jak prkno! Já nevím, jestli má nějakej problém nebo jestli já jsem tak špatnej, ale prostě by se měla víc snažit. Co myslíš?"
Franta vyvalil oči, zcela ignoroval část vyhrazenou pro diskuzi a rovnou mě začal mlátit. Byl jsem v naprostém šoku. Copak jsem nějakej Feri? proběhlo mi hlavou. Copak jsme snad někde na Balkáně? Děkoval jsem bohu, že u sebe Franta neměl kuličkovku, a že nás pohotoví přísedící od sebe roztrhli. Zapřísahal jsem se, že s Frantou již nikdy posedět nepůjdu, protože s člověkem, který nerespektuje názory druhého, si nemám co říct.
Na mém příkladu můžete sami vidět, jak je atmosféra ve společnosti napjatá. Člověk ani nemusí být veřejně známou osobou, aby byl za své názory inzultován.
