Mám takový menší problém a je mi trošku trapné o tom psát, ale musím se vyzpovídat. Já totiž absolutně nerozumím automobilům a to se u chlapů moc nestává...
Myslím si, že nejsem špatný řidič. Řídit auto mě i baví, ale vůbec netuším, co se během jízdy pod kapotou odehrává. Když tu kapotu občas otevřu a nahlédnu pod ní, dokážu suveréně ukázat, co je motor, občas dokonce i na první pokus. Pak je tam baterka, tu celkem taky poznávám. No, a to ostatní je pro mě taková změť drátů, kabelů a nějakých "trubiček", co ženou něco někam, aby to něco dobře fungovalo. Já to mám prostě vrozené. Snažil jsem se jeden čas číst motoristické časopisy, ale nikam to nevedlo. Myslím, že rozumím sportu, rybařině, sem tam se mi (asi) povede nějaká povídka, ale autům nikdy neporozumím.
Špatné je, že se pohybuji v prostředí, kde se to hemží chlapy, kteří se většinu času mezi sebou baví právě o autech. Nebo motorkách, ale to je jedno. Oni samozřejmě vědí, že já jsem diletant a občas si ze mě utahují. Takový Karel to ale vyloženě přehání a nejspíš mne považuje za úplného idiota. Jednou mi třeba tvrdil, že má v autě devadesát koní. Blbec, to by musel jezdit kamionem, aby se mu tam vešli!
Největší peklo jsem zažíval, když jsem rok pracoval v Německu. Každý víkend jsem trávil na cestě mezi Plzní a Německem (pracoval jsem na více místech). Kdybych alespoň autům trošku rozuměl, uměl bych si nějaké menší opravy udělat sám, ale takhle jsem vždycky trpěl a modlil se, aby mě autíčko někde nezradilo. Nejspíš bych musel zavolat německou odtahovku a radši si ani nepředstavuji, kolik bych zacáloval. Tohle mým kolegům závidím, že si dokážou svá auta opravit sami. Já musím k automechanikovi.
Jako nedávno. Přijel jsem do servisu a povídám, že potřebuji vyměnit takovou tu tyčku na měření oleje. Chlápek si otíral černé ruce do mastného hadru a ptal se, co s ní mám. Povídám mu zcela vážně, že tahle tyčka už na ten olej vůbec nedosáhne, a že potřebuji delší. Chlápek se začal smát a řekl, že to je dobrý vtip. Nevím, co mu přišlo k smíchu na mém problému, ale zajel jsem k němu do garáže.
Zvedl jsem hauptnu, on něco kontroloval a řekl: "Tak vyměníme a dolijeme olej, hm?" No, my ne, spíš jen vy, řekl jsem si v duchu. Pak pokračoval: "Jakejpak používáte olej?"
"Olivovej. Přítelkyně mi zakázala používat palmový, že prej je to nějaký zvěrstvo!"
"Aha," chlápek na mne koukal a přemýšlel, jestli si z něho dělám legraci nebo to myslím vážně. Když pochopil, že nežertuji, mistrně využil situace a mé neznalosti a začal vyjmenovávat, co vše je na mém autě špatně. Prý nějaký čidla (oni tam jsou?), a že prý olej se mi ztrácí kvůli těsnění, a ty brzdy jsou nějaký divný. Ukazoval někam a povídá: "Ty rozvody jsou šílený!"
Souhlasně jsem kýval hlavou a podotkl, že má pravdu, ale že já naštěstí ženatý nejsem.
"No, tak pane Tomáši, já si tu to auto nechám, a až to bude hotový, tak vám zavolám, ale říkám vám rovnou, levný to nebude!"
To je mi jasný. Nikdy to není levný, když začnu před automechanikem mluvit o autech. Každý hned pochopí, že odkývám cokoliv a hlavně bez keců zacáluju, ale jak hrála Dukla s Bohemkou, to neví ani jeden. Troubové...
