Je to tady! Po tichu před bouří jsme se dočkali! A hned od prvního dne pěkně zostra! Jako obvykle v tento čas nevím, co se mám učit dřív, i když jsem skripta tentokrát otevřel i v průběhu semestru (což není moc obvyklé). Inu, rozhodně se nenudím.
Zkouškové období začalo 26. ledna v pondělí a hned ten den nás čekal první test z Wirtschaftsgeographie und Regionalökonomie (originál zní strašně, ale je to ekvivalent k českému hospodářskému zeměpisu). Vyučuje ho dr. Weber, což je mimo jiné vedoucí oddělení mající na starost kontakt se zahraničními školami. Jak jsem pochopil, velice dobře se zná s Klausem Hoffmannem (to je zase zástupce ze strany ŠkodaAuto VŠ k Weidenu). Již od začátku nám proto velmi záleželo na tom, abychom v tomto předmětu pokud možno neudělali ostudu.
V jiných předmětech jsme si dokázali vyjednat nějaké úlevy. I na těchto hodinách jsme se snažili být aktivní. Reagovali jsme na dotazy, psali domácí úkoly, prezentovali názory českého předsednictví či vedli hodinovou prezentaci na téma „Česko a Evropa“. Když došlo na lámání chleba a my se zeptali, jak bude vypadat test pro zahraniční studenty, byli jsme zpraženi. Po tom, jak jsme si celý semestr vedli, nemá Dr. Weber pochybnosti o tom, že bychom test napsali špatně, druhou variantu vypracovávat nebude a dáme si to s Němci. Inu, jinde aktivita vedla k úlevě, zde to vedlo akorát k utvrzení, že to zvládneme v plné verzi.
Test měl sice jen šest otázek, ale všechny byly takzvaně psací. Některé jsme zodpověděli vyčerpávajícím způsobem a některé tak, aby kolonka nezůstala přinejmenším prázdná. Za správnost bychom však ruku do ohně asi nedali. Výsledky se dozvíme 13. února a jsme mírně (ale jen mírně) optimističtí, co se známky týče.
Za dva dny ve středu následovala zkouška z ruštiny. Ta se skládá celkem ze dvou částí – ústní a písemné. I když se tento jazyk učíme teprve první semestr, na konci studia mají Němci dostat jakýsi certifikát, a tak to vše berou velmi vážně.
Ústní část trvá u každého 15 minut a skládá se z monologu na vylosované téma ala maturita, z popisu obrázku, který se vztahuje k monologu a dialogu se spolužákem. Výhoda byla, že otázky jsme předem věděli. Monolog jsme si tedy doma částečně připravili a spolužáka pro dialog jsme si vybírali naštěstí také předem. S Ondrou jsme ještě v den zkoušení neustále mluvili rusky na téma – jaká je tvoje rodina, co děláš o víkendu či jaká je tvoje škola.
Vlastní zkouška proběhla naštěstí bez problému za 1,0 (jiní dostali 1,15 nebo 1,30 či 1,50). Avšak paní zkoušející (Ruska žijící v Německu plynně mluvící česky) mi řekla, že můj mluvnický projev byl zajímavou směsicí češtiny, ruštiny a němčiny s tím, že jednu větu jsem řekl polsky a slovo ´také´ je tože, nikoliv slovensky tiež (že by na mě měli slovenští a polští Erasmus-studenti špatný vliv?).
Je fakt, že když jsme nějaké slovíčko nevěděli, zamumlali jsme ho česky s „ruským“ přízvukem a ono to nějak prošlo. Horší to bude samozřejmě u části písemné, která nás ještě čeká. Zde nic zamaskovat ani spolknout nemůžeme, protože co je psáno, to je dáno. Navíc Rusové používají azbuku. Tu sice již ovládáme, ale přesto jsme rádi, že Cyril s Metodějem nakonec svůj boj v českých zemích prohráli.
