Víkend za námi a mě čeká první pondělní cesta do Weidenu. Na internetu jsem si vyhledal, že nejvýhodnější pro mou studentskou kapsu bude koupit si Egronet-Ticket. Platí na vybraných příhraničních tratích v Čechách, Sasku, Bavorsku a Turýnsku.
Nádraží Aš-město je malá stanice s jednou pokladnou a jednou kolejí (když nepočítám ty zrezivělé kolem). S paní pokladní se naštěstí znám. Poradila mi, ať si u ní Egronet-Ticket vůbec nekupuji. ČD ho prodávají za 200,-- Kč, avšak Autobusy Karlovy Vary za 100,-- Kč. Proč ta samá jízdenka stojí u drah dvojnásobek je mi záhadou, ale dal jsem na její radu. Cesta Aš-Cheb, Cheb-Marktredwitz i Marktredwitz-Weiden probíhala v pořádku. Jen mladý průvodčí v posledním vlaku se divil, že moje jízdenka zakoupená v Česku stojí v přepočtu 5 € a ta samá jízdenka zakoupená u nich vyjde dokonce na 15 €.
V úterý v 08:15 začínáme s předmětem, jehož název je obtížně vyslovitelný i pro rodilé Němce - die Europäische Union und andere Wirtschaftszusammenschlüsse. Na začátku jsem si všiml první slabiny místního systému výuky a sice časového rozdělení. Všechny předměty se vyučují v jednom uceleném bloku 2 x 90 minut. Je velmi náročné udržet pozornost na konci první devadesátiminutovky s vědomím, že po krátké přestávce nás čeká to samé ještě jednou. Ve 14:00 hodin začínal předmět, na který jsme se s Ondrou oba těšili – ruština. Vyučující je rodilá Ruska, která žije přes 20 let v Německu a mluví i plynně česky (takže pozor na pusu). Je veselé pozorovat Němce, jak se snaží vypořádat se slovanským jazykem a učí se první jednoduché fráze. Sranda nás však přešla, když přišla řada na azbuku. V ní jsme si s Němci rovni - také nic neumíme. Naštěstí jsme se ještě ten den večer příjemně odreagovali na velké úvodní studentské párty, organizované přímo ve škole.
Středa, 8:15, Grundlage der Logistik (Základy logistiky). Jako u každého jiného předmětu jsme se i zde vyučujícímu představili jako Erasmus-studenti s tím, že se budeme pravidelně účastnit výuky. Učitelka nám však na rovinu řekla, že tento předmět je těžký a že ho asi nezvládneme. Po těchto povzbudivých slovech nás tam už neuvidí.J
Ve čtvrtek začínáme s Mrs. D. G a její Business English. Já jako obvykle moc nerozumím, chvilkami jsem úplně mimo, avšak jedno jsem pochopil velmi dobře. Další hodinu píšeme první test. Počítal jsem, že by mohla dát aspoň měsíc hájení. Nedala. Víkend se proto ponese v anglickém duchu. Příští týden se přestěhujeme i do větší učebny. Všech 30 žáků se do té současné sice vejde, ale židli si musí přinést vlastní a bez nároku na lavici. Vzpomněl jsem si proto na Mgr. Stejskalovou, jak se při sestavování rozvrhů zhrozila představy 17 lidí na jazykovém cvičení ve ŠAVŠ. Jak je vidět, lze to i ve 30 lidech. Kvalita podle toho však také vypadá.
Na páteční hodině mezikulturní marketingové komunikace jsme se seznámili s příjemnými a velmi komunikativními Němci. Během vyučovací hodiny jsme toho stačili mnoho probrat. Letos nastoupili do třetího semestru a jako druhý cizí jazyk si zvolili češtinu. Aby naše seznámení bylo kompletní, dali jsme si všichni (cca 10 lidí) sraz ještě ten den večer v místní osvěžovně. Dlouho do noci jsme procvičovali střídavě české a německé fráze…J
