Po příjemně dlouhých vánočních prázdninách, které v Bavorsku připadly na 12. 13. a 14. týden našeho Erasmus pobytu, zdravím opět z Weidenu. Jelikož se zde slaví i Tři králové státním svátkem, mohli jsme přijet až ve středu, 7. ledna 2009. Zklamáním však bylo zjištění, že většina předmětů na zbytek týdne stejně odpadla.
Kamarádi v Aši si mě dobírali, ať jsem rád, že odjíždím - v Německu nedochází plyn. Musel jsem je ale zklamat – náš sporák je elektrický. Plyn se však stal zajímavým tématem při diskusích se slovenskými spolužáky. Poté, co si z nás celý prosinec utahovali za to, že oni už mají € a my nejsme schopni ani stanovit horizont, kdybychom ho chtěli přijmout, se karta otočila. V rámci dobrých vztahů a slovenské nouze jim krátkodobě posíláme rezervy našeho zemního plynu, aby tam chudáci na východě neumrzli. Stav skóre 1:1.
Máme začátek nového roku a nastal čas, dát si každoroční předsevzetí, která se snažím se střídavými úspěchy plnit. Kromě obligátních věcí typu více se učit, více číst odborné časopisy a literaturu či více času strávit v knihovně, jsem si předsevzal i jeden smělý plán. Na dohled od koleje máme non-stop posilovnu, do které jsem se snažil v minulém roce chodit aspoň jednou za týden (občas se mi to i povedlo). V novém roce chci návštěvy zintensivnit. Abych měl správnou motivaci, koupil jsem si půlroční permanentku za 110 € doufaje, že s vědomím této investice tam budu opravdu pravidelně chodit. Zatím to plním (byl jsem tam tento týden už třikrát), avšak uvidíme, co bude za měsíc, za dva, za tři…
Myslel jsem si, že znám Weiden už relativně dobře. Mýlil jsem se. Při návratu ze školy jsem si chtěl cestu zkrátit a podařilo se mi zabloudit. Všechno zlé je však pro něco dobré. Objevil jsem totiž výrobní závod společnosti Stadler, která vyrábí kolejová vozidla. Pro mě jako pro fandu všeho železničního výborný nález.
Zkouškové období začíná sice až 26. ledna, avšak už dnes při pohledu na hromadu cizojazyčných skript pociťuji lehkou žaludeční nevolnost. A lepší to už asi nebude…
