Vzpomínky pro budoucnost.
Zvědavě očekávám, zda si více než 80-ti letá maminka ještě s nemocí poradí ve chvíli, kdy v čase dorazí na hranici protektorátu a začne na mně mluvit německy, neboť strávila školní léta v říšském městě Aussig an der Elbe. (Ústí nad Labem.)
Není mnoho předválečných českých rodáků ve městě, které bylo převážně německé. Je na čase zachytit něco z jejích vzpomínek než zapomenu. co jsem zaslechl a na co se ještě můžu zeptat. Narodila se v roce 1927, v budově bývalé a současné banky do rodiny správce, jehož služby si tento bankovní úřad platil. Odtržení Sudet v roce 1938 přimělo většinu rodiny k odchodu na Zdicko, blíž k části příbuzných, na necelé dva měsíce, než se vyjasnila situace, opadly nacionální vášně a říše nastolila svůj režim v obsazených oblastech.
Dědečkova pozice umožnila pozvat zpět rodinu. Německo-české prostředí města bylo pro děcko z české rodiny něčím zcela přirozeným a pomohlo později v rychlé adaptaci na německou školu. České školy byly zrušeny. Maminka nastoupila se zpožděním do 6. třídy německé měšťanské školy, aniž by uměla plynně německy, v pololetí se již její němčina zlepšila natolik, že si se svými německými spolužačkami mohla vybudovat přátelství, které přetrvalo válečná léta i všechny odsuny. Nevím kolik jich ještě žije, ale sporadicky se ještě ozývají dvě, ze čtyřiceti tehdejších spolužáků. Stejně jako za socialismu, bylo v německých školách té doby povinné členství v Bund der deutschen Mädel, obdobě pionýrské organizace a v mnoha případech stejně pasivní.
Na památku jí z té doby zůstala fotografie ze třídy vyzdobené nacistickými vlaječkami, jméno Libuše zkomolené na vysvědčení na Libuscha a a znalost psaného kurentu, který později sám Hitler v zájmu jednotné Evropy zrušil. Pak už jen německá ročenka města z roku 1941 plná pseudohrdinství vesnických ordnerů a vymyšlených nebo přehnaných půtek s českými nepřáteli. Popisovala nacifikaci města i okresu velmi působivě, zvláště u charakteristik čerstvě významných občanů. Mezi nimi mně, jako mladého čtenáře, odpuzoval zvl. Hauptführer Gerhard Teufel s tváří zjizvenou šermířskými seky, zřejmě stejně umělými, jako dnešní piercing nebo tetování.
Město samo befehlem sjednocené se střekovskou stranou přes Labe a dalšími částmi do velkého Kreisstadtu zažilo oslavná shromáždění na počest různých nacistických pohlavárů na dnešním Mírovém náměstí. Ze střešních oken banky byl les zdvižených pravic neskutečný a přízračný. Co si může o takové době myslet pubertální dívka, zvlášť když je mládí nekonečné, stejně jako říše, která k nám dýchala svou válečnou mašinerií? Totální nasazení se týkalo i mladých čerstvých absolventů a výroba filtrů do plynových masek byla naštěstí ve stejném městě. 20 metrů od bydliště začínala plocha, vybombardovaná americkým náletem z dubna 1945, který minul nádraží, zničil část centra a zmasakroval obyvatele, uchýlivší se na svahy Ferdinandshohe (Větruše). Zahynuli tam někteří její spolužáci i často potkávaní obyvatelé blízkého okolí. Pochody válečných zajatců přes město, Příchody vyhnanců z východní části říše. Opravdu nevím, jak na tuto dobu maminka vzpomíná, ale mládí, ačkoliv válečné, je mládím se vším co k němu patří, včetně lásek a přátelství. Kdo si může vybírat?
Sklep banky naplněný benzínovými barely na konci války kupodivu nevedl k požáru a byl vyčištěn. Požární nádrž na místě dnešního hotelu Bohemia a most byly svědkem řádění Revolučních gard na dosud neodsunutých německých ústečanech po nešťastném a možná zinscenovaném výbuchu v nedalekém Krásném Březně. Zmizeli pak i se světem, který někteří z nich pomáhali zničit. K němectví se hlásící židovští průmyslníci, německé zvyky i multikulturní, staletí se utvářející společenství. Jeho německá část přežívá dosud mezi krajany rozesetými po celém Německu.
Po „revoluci 1948“ se z banky stal krajský výbor komunistické strany, Dědeček stihl umřít dříve než jsem si ho mohl prohlédnout a přišla doba manželství. Mezi nově přibyvšími ústečany se našel i můj otec a začala práce, zájezdy ROH a zábavy v kulturním domě, nová příležitostná přátelství se spolupracovníky, nebo sousedy. Budovatelská atmosféra se přenášela i na nás školáky a pionýry, dokud nás nepřijely ruské tanky znovu osvobodit od spolupracovníků našich rodičů, od spolužáků nebo sousedů, i od pochybné víry let 60tých, že všechno bude za chvíli lepší a že brzo zažijeme ten komunismus.
Město před válkou plně funkční se stalo torzem, na němž se socialismus podepsal dalšími odstřely a výstavbou ohavné modernistické architektury, která nedokázala dodnes zaplnit všechny proluky a průmysl vycucaný až na doraz, nebyl rozhodně zásluhou „nové doby“, ale prokletím města.
Narodili jsme se tu a nic jsme nevěděli o ekologii a kouřící komíny pro nás byly výrazem jistot. Specifický pach chlóru byl vůní dětství. Plivnutí na chodník nekončilo přilepením, ale kutálením ve vrstvě prachu, který jsme dýchali a smetali z parapetů ozdobených sovětskými a českými vlaječkami.
Těch zvratů a zážitků za jeden život staré paní bylo mnohem víc a všechny se prolínají s mými. Maminka nebyla spisovatelka a tak mám jen dojmy. Kus života, který jsem si utkal z jejích a svých vzpomínek a které stejně jako její nejde přenést na druhé. Tak pokud nezapomenu, kam jsem si tyhle vzpomínky uložil, můžu si je připomenout až se mi začnou vytrácet
Daniel Řehák
Spor o žlutou hvězdu
Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná
Daniel Řehák
Národní nebo nadnárodní ekonomika?
Letmé setkání se zaměstnancem v automobilovém průmyslu mi přineslo pár kusých informací o očekávání a vývoji výroby a prodeje v této, pro ČR klíčové branži, z nichž lze vyvodit některé asociace a závěry.
Daniel Řehák
EU za každou cenu
V roce 2003 jsem v referendu volil EU. Ve skutečnosti jsem volil vlastní iluzi. Představa, že EU do ČR přinese prosperitu a zmírnění ekonomické nerovnováhy, byla velkým omylem mnoha českých občanů.
Daniel Řehák
Osmašedesátý
Probuzen v 5 ráno otcem, sledoval jsem nekonečný proud tanků a zásobovacích náklaďáků přijíždějících po Ústecké hlavní třídě z někdejší NDR. Bylo to 5 dní poté, co jsme se vrátili z cesty po severní Evropě.
Daniel Řehák
Nevěřím.
Francii pro jejich zradu spojenecké smlouvy ČSR, i za to, že jí k tomu Velké Británie tenkrát pomohla. Nevěřím Německu, za podvodný důvod k rozpoutání 2.světové války.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 274
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x
Large Visitor Globe
Seznam rubrik
- http://danielrehak.blog.idnes.
- MAŠÍBL
- Cestovatelské
- Sny
- Vojna
- Anekdoty
- Úvahy
- Poutník
- Osobní
- Nezařazené