Můj oblíbený herec Jaroslav Dušek dostal od klubu Sisyfos stříbrný bludný kámen. Vyčítají mu, že považuje za možné, nahradit jídlo slunečním svitem, komunikovat s kameny a leccos dalšího.
Bylo to sice už v roce 2007, ale od té doby „rozumný“ svět rozpoutal několik válek. Tam nikdo balvany nerozdává.
Držitelé hladovek ve vězení umírají. To má jednoduché vysvětlení. Tito hladovějící si chtějí nepřijímáním potravy něco vynutit. Jen když budou umírat, něco získají. Spojili jídlo se smrtí. Respektovali obecně rozšířenou, přijatou pravdu.
Tvrzení, že je možné žít bez jídla, je natolik absurdní, že většina lidí takovou myšlenku prostě nepřijme. A v tom je právě kámen úrazu. Jakmile si tuto možnost zakážeme, nepřipustíme, zůstaneme tím, čím jsme.
Většina lidí má sny a přání. Ty nás programují.
Přání jsou většinou ze světa peněz a materiálních statků. Sníme o nám nedostupných dopravních prostředcích, majetku, technických přístrojích, dovolených, hračkách.
Sny v sobě skrývají hlubší a starší touhy, pronásledující lidstvo od nepaměti. Komu z nás se nezdál sen o létání? Dokonce jen tak, bez křídel. Kdo neměl přání přemístit se z místa na místo bez obtížného pohybu, plavným pohybem nad zemí nebo rychlostí blesku?
Proč mají ptáci křídla? Protože si to přáli. Toto genetické programování je běh na dlouhou trať. Lidé ztratili trpělivost a chtějí si touhy splnit hned. Ponořili se do studia fyzikálních a chemických projevů světa, ve kterém existujeme. Prostředí, nastavené a vyladěné na existenci živé přírody klasifikovali a spočítali.
Pravidla a zákonitosti jsou předvídatelné, úspěchy vědeckých a technických oborů nesporné. Výdobytky technického rozvoje se těžko odmítají a pohodlím, které přináší, nás korumpují. Rezignovali jsme na vlastní rozvoj a spoléháme na stroje.
Živé bytosti, podléhají hierarchii vztahů, konzumují a jsou konzumovány. Vyhnání z ráje bylo vzkříšením rozumu. Postavil nás na vrchol potravní pyramidy a vyčlenil z přirozeného systému.
Rozum, adorovaný a obdivuhodný, nás zrazuje. Dává nám možnost volby a my volíme špatně. Citu, touze lásce a přirozeným instinktům nikdo nenaslouchá. Kolik tužeb jsme odložili nebo pokřivili rozumným chováním. A hloupost skupinového a společenského konání je nezměrná a připomíná psychickou poruchu.
Náboženské, ekonomické a politické předsudky, ovlivňují jednotlivce, i když má „zdravý rozum“. Nebo právě proto. Jak jednoduché je pod existenční hrozbou, nebo hrozbou smrti uvěřit národnímu socialismu, komunismu, islamismu. Dobrovolně věříme v pravdivost náboženské manipulace, ušlechtilost politické korektnosti nebo možnosti přežít bez jídla.
Vědomé programování, s dnešními poznatky i technologiemi, může urychlit genetický vývoj a zaměřit se na plnění snů a přání, týkajících se vlastního zdokonalování. „Kdybych byl schopen využít fotosyntézu, klidně budu zelený“. Nové vědecké poznatky nám dokonce mohou přinést poznání, že lze vědomě ovlivnit a měnit svět jen myšlenkami.
Účinně se tomu bráníme. Lidskou schopnost přesvědčit sebe čímkoliv, je totiž možné využít v labyrintu světa k návratu do ráje srdce. Navzdory klubu skeptiků se to Jaroslavu Duškovi, myslím, daří velmi dobře.
Zde podstatné výtky a doporučení klubu Sisyfos:
http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1205050150
Zde celý rozhovor s hercem a šamanem:
http://www.cestydusi.cz/view.php?cisloclanku=2007060031
