Studovat VUML se vyplatilo?

Někdo to studoval z hrdosti, někdo z nutnosti, někdo z vypočítavosti a stejně to bylo o něčem jiném. Mít špatný kádrový profil bylo před rokem 1989 stigma, které bylo překážkou pro kariérní postup. Mezi kotelnou a prvním tajemníkem státostrany bylo mnoho stupňů přežívání, které zajišťovalo živobytí.

Na vysoké škole, pokud učitel nebyl straník, očekávalo se angažmá ve svazu mládeže a pro ty starší např. ve Svazarmu, aby byl kádrový profil aspoň trochu vylepšen. Ale vždycky to bylo o nějakých kompromisech. Povolení k vědeckému růstu ovšem podmiňovalo absolvování "Vysokého učení marxismu leninismu" Ne, že bychom se do této pocty hrnuli. Byla nám nadělována za odměnu. Když už jsem se jí dočkal, psal se rok 1988. Gorbačov už v Moskvě provozoval glasnosť a v československé době ledové se soudruzi ani náhodou nechystali, pustit otěže rigidnímu socialismu poučenému krizovým vývojem roku 1968. Před krachem 1989 bylo naše vedení papežštější než mrtví apoštolové z Moskvy, odkud už dva roky vanul úplně jiný vítr. V žádném případě nehodlali pustit ani moč ani stolici. Protože máslo na jejich hlavě by velmi rychle roztálo.

VUML byla neuvěřitelně efektivní instituce. Celé to divadlo řídily jen tři, respektive dvě osoby. Ředitel, zástupce a ekonomka. V každém ročníku tříletého kursu bylo tak cca 100 frekventantů, složených dílem z úředníků, policistů učitelů a dělnických kádrových rezerv na mistry, náměstky a ředitele. Odkojen státnicí z marxismu-leninismu, povinné součásti vysokoškolského vzdělání, jsem nebyl zaskočen obsahem, ale formou jakou jsme byli vtaženi do systému "vzdělávání" v dělnickém hnutí, marxistické filosofii a politické ekonomii. První dva předměty byly o ničem, ale politická ekonomie, dokud se popisovalo fungování kapitalistické společnosti, pasovala s výhradami se z toho dá čerpat dodnes. Socialistická část už byla velmi nesrozumitelná a snažila se nějak zamlčet, že navenek kapitalismus, uvnitř koncentrák. To se těžko obhajuje.

Měli jsme tam spolužačku, manželku ředitele Ústavu marx-leninismu na vysoké škole, nejen že byla poučená od manžela. Byla i velmi chytrá. Všechno měla v malíčku a po několika opravných vstupech do výuky, světe div se nahradila učitelku a postavila se za katedru. Tehdy jsem pochopil, že dostat na konci roku známku lepší než dvě znamenalo učit v nižším ročníku. Tak to bylo zařízeno. Dospělí lidé se navzájem trápili učivem z něhož se pro budoucnost dalo použít sotva 5% a jen jako odstrašující příklad.

Nezapomenu na chvíli, kdy jsem v diskuzi o "vědeckých" metodách v ekonomii, posílen moskevským procesem demokratizace, prohlásil socialistickou ekonomiku za experiment, který neměl úspěch a že bychom si zasloužili novou lepší teorii. Nic víc. Kdyby pohledy, mně neznámých sousedů v lavicích vraždily, už jsem byl mrtvý. Rychle mně donutily omezit mé nápady, ale cejch už jsem měl vyražen. Domníval jsem se naivně, že všichni poslouchají zahraniční rozhlasové vysílání a sdílí můj smutek nad stavem našeho hospodářství a mírou totality. Ne oni stáli hrdě a pevně na hrázi socialismu. Celkem 300 lidí se každým rokem dostalo do mlýna stranického vzdělávání, které mělo, jak jsem později pochopil hlavní smysl v tom, aby prověřilo, buď loajalitu, nebo výdrž nebo míru reakcionismu v lidech vystavených ideologické masáži. Pečlivé záznamy, vedené o každém studentovi, jistě nevynechaly žádnou reakci případného nepřítele, nebo mazanost či chytrost v rámci indoktrinace. Celý ten cirkus byl jen test povah a charakterů. Nehynoucí obdiv skládám nad bezůčelně vynaloženou efektivitou procesu, nazvaném VUML. Jejich škoda, že se tato organizační schopnost nepromítla do ekonomiky. Ještě tu mohli chvíli zaclánět.

I když, to podstatné, co chybělo celé té organizaci, byla dobrovolnost. Přiznávám se. Mám nedokončené vzdělání Vulkanického Upevňovače Marx Leninismu (policejní pendrek) Do druhého turnusu přišla sametová revoluce, při níž jsem své marxistické učitele viděl stát pod tribunou, házet viktorky a zpívat "Tam u nebeskejch bráán" Dodnes si nejsem jistý, zda to měli jako stranický úkol od STB, nebo jestli si tam honili alibi. Podstatné bylo, že mi kalili radost z té revoluční změny a pomohli pochopit, že nebude jen holaj solaj. Že oni jako poslední strážci výdobytků socialismu zklamali, a že už nikdo neuhlídá naše národní bohatství před obchodníky s deštěm.