Stál jsem před branami osvícení

Je to už nějaký čas. Ještě před slunovratem. Byla to ta vzácná chvíle, kdy mně zrovna nic nebolelo, nic nechybělo ani nepřebývalo.

Všimli jste si toho taky, když jste zdraví ani o tom nevíte. Pak přijde okamžik, kdy si řeknete, že už jste nějak dlouho zdraví. Spolehlivě na vás do dvou dnů skočí nějaká chřipajzna, rýma nebo kašel. Ona už tam je, jen ještě neobsadila bojiště. To jen tak mimochodem.

Tentokrát na obzoru nebyla žádná choroba, žádné omezení. Ten den jsem se nijak zvlášť neunavil. Ono, unavit se při meditaci, vznešeném to pojmenování stavu, kdy několik hodin koukáte do blba, ani nejde. Dokonce jsem si nedopřál ani skleničku vína. Uložil jsem se ke spánku a ten poskytl organismu další dávku regenerace.

Někdy nad ránem se to najednou přihodilo. Nedaleká miniplanetka nad mojí hlavou skoro na dosah ruky, natolik blízko, že bylo vidět hory, lesy, jezera, silnice se najednou propojila s mým světem a v tu chvíli jsem našel způsob, jak se bez ohledu na velikost, vzdálenost a bez technických prostředků dostat kamkoliv si budu přát.

Bylo to tak jasné a zřejmé, že jsem si pamatoval i způsob jak na to. Tohle je ono, říkám si tohle nesmím zapomenout. Až se probudím okamžitě to zapíšu, nakreslím, sdělím všem. Vždyť je to tak pochopitelné a snadné. V tom do otevřeného okna pronikl hluk popelářského vozu a já se probudil. Popadl jsem čtvrtku a tužkou kreslil to, co jsem zažil. Tunelovité spojení s kosmickým objektem to mělo připomínat. Po chvíli kreslení jsem zjistil, jak mně okamžik osvícení opouští, stejně jako se písek sype z roztrženého pytle. Ten stav mohl trvat tak tři minuty. Co člověk stihne nakreslit, sdělit za tři minuty, i když to bylo sobě samému.

Zírám na papír a přestávám mu rozumět. To co bylo ještě před minutou jasné se stalo nesrozumitelné. Nic, konec, jestli někdo čekal posun do nadvědomí, nebude. Záblesk geniality nebo šílenství? V prvním případě  definitivní  pád pod laťku geniality, v druhém případě naděje, že se to ještě bude opakovat. Tak nevím co je lepší. Obrázek mám schovaný. To pro případ, že se mi ještě něco takového přihodí.