Ubývá hybatelů poslední revoluce - dělníků a rolníků. Jejich počet je dnes zanedbatelný. Revoluce vznikla, protože tito byli cílem a prostředkem myslitelů, kterým nebyl jejich osud lhostejný. Dělníci a rolníci podle nich vytvářeli hodnoty a byli využíváni k hromadění peněz pro jiné, bez naděje, že by se jejich postavení mohlo zlepšit.
Vytváření základních potřeb je v současnosti nejméně placená a nejméně lukrativní činnost. Lidí je v tomto sektoru pár procent. Cena surovin a základních potřeb tvoří s bidou desetinu konečné ceny, za kterou ji kupujeme. Ti kteří tyto základní suroviny zušlechťují, na té ceně participují možná padesáti procenty. Zbytek je kořistí obchodníků.
Dnes je většina lidí zaměstnána ve službách. Komunisté by řekli pracující inteligence. Dodávám závislá a snadno korumpovatelná. To jsou lidé, kteří žádnou změnu nepřinesou. Tak se posiluje model světa, jehož hyperbolou je jediný vítězný vlastník a vládce všeho, jemuž budeme sloužit jako otroci. V našem světě není něco v pořádku. Pokud to necítíte, jste typ lidí, kteří si myslí, že sami budete ti bohatí a vládnoucí. Na chvíli a dočasně možná ano.
Státní útvary začínají být k smíchu. Nadnárodní korporace svůj zisk umí před státem uklidit a efektivní výběr daní se týká jen menší části hodnoty vytvářené na jeho území. Všimli jste si kolik distribučních společností v ČR dnes patří velkým nadnárodním firmám? Jak to postupně zdražuje ceny vody, plynu a energií. Je to absurdní. Cena těchto produktů je určována mimo náš stát bez ohledu na naše příjmy a možnosti.
Lidé jsou první na řadě při šetření, když přijde krize, jsou propouštěni. Neuprosná potřeba chránit firmy a jejich zisky, začíná u zbavováni se pracovní síly. Někdo namítne, že to zajišťuje efektivitu výrobních procesů nebo služeb. Že to mnohdy není pravda víme. Bývají propouštěni i dobří zaměstnanci, Zanikají i zdravé provozy. Pro zisk někoho, kdo, protože je vzdáleným vlastníkem, podléhá požadavku maximalizace zisku.
Co je krize? Stručně řečeno, lidé buď nemají nebo nechtějí vydat peníze za zboží nebo služby, kterých je přebytek. Není to jen převis nabídky nad poptávkou. Je to i nedostatek oběživa a psychologický pocit, že je třeba šetřit na horší časy, čímž se posilují symptomy krize. Jsme přesvědčováni, že to jinak nejde, že je to normální a cyklické. Jenomže!
Lidská práce je narozdíl od práce strojů zatížena daní. Tím je dražší. Jsme nahrazováni stroji všude, kde to jen jde. Místo, aby společnost mířila ke spolupráci a potřebnosti každého jedince, blíží se k bodu, kdy budou lidé vnímáni jako nepotřební, malým počtem vyvolených, soustřeďujících všechny zdroje světa. Tito vyvolení nejsou lepší nebo chytřejší než vy. Jen svou chytrost zaměřují na využívání současého monetárního systému. Jsou tvrdší, méně milosrdní a nebo se takovým lidem narodili.
Ekonomické modely, které by tento vývoj mohly zvrátit, už jsou vymyšlené. Kalkuluji se zdaněním strojové práce, se zrušením přímých daní a zavedením jediné spravedlivé daně, daně z přidané hodnoty. Lidem by náležela mzda nepodmíněná prací, která by stačila na důstojný život. Mělo by to lidskou práci osvobodit od její dnešní funkce - prostředku k přežití. Zrušit jeden že spouštěčů krize - nedostatek oběživa. Zní to lákavě, že. (více na http://ekonomika.tvorivo.sk/informacia/91/nepodmieneny-zakladny-prijem)
Tyto modely, zdá se, nemá už kdo prosadit. Jednotlivé státy jsou příliš slabé a mezinárodní instituce neprosadí zrušení daňových rájů, ani plošné zavedení takové utopie. Není ani naděje, že by se ten výše zmíněný světový vůdce, vyšlechtěný válečník a tvrdý byznysmen stal filantropem. Jen v případě, že všichni co nejdříve přijmeme myšlenku na nějakou změnu, máme naději, že učiníme první krok k zániku dnešního modelu světa, který produkuje války, toleruje chudobu a bezpráví, preferuje a vyrábí sobce.
PS: Pro diskutéry, kteří neměli chuť a trpělivost vysledovat hodinový dokument, jehož odkaz je v článku. Nejsou tu zmíněny moje nápady, jen pocity. Nemluvil jsem o revoluci shora nebo zdola, Jde o revoluci v myšlení. Jde o odhození myšlenkových stereotypů a pohled do vzdálenější budoucnosti. na zplundrovanou planetu a neschopnost lidí vytvořit solidární společnost.
