Poutník o ženách

Pane řekni nám něco o našich ženách. Z nekonečna chladného a prázdného se rodí hvězdy a planety. To neuchopitelné prázno jste vy a hmota, která září, aby dala vzniknout životu, jsou vaše ženy. Vy jste voda, ony jsou pevninou. Vy jste semenem, ony jsou zemí. Ony bez vás a vy bez nich nejste nic.

Hmota obdařená  životem vás přitahuje jako gravitace k místu, kde jste zanechali svou stopu. Někteří z vás zůstanou na jednom místě a důlek, který ponecháte bude hluboký a zůstane v duši vašich dětí jako vzácný šperk. Někteří z vás zanechají mnoho stop na mnoha místech. Povětří brzy zahladí váš vliv na  duše potomků. Zbavíte se možnosti ovlivnit obraz budoucnosti.

Budete li pohlížet na ženy jako na svůj majetek, budou ony vaší součástí a cokoli udělají, padne na vaši hlavu. Budete li je zanedbávat, ty nedobré se stanou úhorem zarostlým lebedou a ty dobré obdělá někdo jiný. Není dobrých ani špatných žen. Jsou jen muži přezíraví nebo nevnímaví. Jako je země tvárná tak i člověk je schopen proměny. Ženy učiní  chytré muže snesitelnými a hloupé muže v jeho i svých vlastních očích povýší na bohy. Žádný člověk není zlý, ani dobrý, dokud čerpáte z obou studní stejně.

Ani ženy někdy nebývají bez viny. Jak málo se liší muž od ženy. Kolik žen přijalo roli muže a naopak. Má li muž podíl na podobě své ženy, má i žena vliv na postavení i chování muže. Jako je u ženy měřítkem kvality její krása nebo dobrota, měřítkem muže bývá úspěch. Kolik je vesmírů, tolik je vztahů, pocitů a povah.

Pečujte o své družky, jsou vaší polovičkou. Bez ženy jste jabloň bez jablek, voda bez země. Vaše hrubá síla bude přítomností ženy zjemněna a ty slabé jejich síla podpoří na cestě ke smyslu jejich bytí. Dosud jsem nemluvil o lásce. Ta činí vaši ženu žádoucí, přijatelnou a snesitelnou po dobu trvání lásky. Není ošklivých žen. Jen nemilované ženy jsou ošklivé. Jen pro toho, kdo lásky není schopen nebo ji ztratil.

Údělem muže je probudit v ženě vášeň a touhu, posláním ženy je darovat život. Povinnosti, které nový život přináší jsou starosti i radosti obou rodičů. Břímě starostí je poloviční, když se o ně rozdělíte.

Znamená to snad, že máme s ženami sdílet mužské radosti a převzít jejich úlohu v rodině?

Jen tam, kde je rovnováha, jsou respektovány zájmy protějšků. Pak zůstane svět zachován v celku a jeho části zůstanou v součinnosti. Chcete li dělat něco co vás baví, musí to být druhou polovičkou obdivováno, milováno, nebo tolerováno. Má li to být nenáviděno, upusťtě od své závislosti nebo poslání. Nechcete li se toho vzdát, pamatujte jen, že máte zodpovědnost za pramínek života, který není jen váš a zvažte jestli to poslání přinese lidstvu víc užitku než škodu, kterou učiníte na svém dítěti.

A co ženy, které své děti izolují od svého otce?

Tak jako někteří z vás zanedbáváte své děti pro své slabosti i v rámci soužití, takové ženy zanedbávají své děti tím, že jim upírají druhou půlku vesmíru, ať je jakákoliv. Takové děti si budou hledat celý život chybějící jistotu. Jen přirozená touha vesmíru po rovnováze jim dává naději, že ji naleznou oni nebo jejich děti, či děti jejich dětí.