Poutník o čase

Pane řekni nám, jak je to s časem, jak ho vnímat, jak ho pochopit!                                                                                                                                                                                                                                               Čas stojí mimo nás a my se mu jen podrobujeme. Přesto, že čas nemůžeme vidět, můžeme ho cítit.  Chcete li pochopit něco, k čemu nejste vybaveni smysly, musíte si pomoci  podobenstvim. Přestože  sebe znáte nejlépe, jiní lidé o vás vědí víc, než vy sami o sobě, stejné je to i s časem.

Čas je jako oblečení pro starší dítě. Batole v něm nachází spoustu zákoutí a než ho prozkoumá, dokáže se dozvědět a naučit spoustu věcí. Dospělému je malé a nestihne tak ani to, co by měl učinit. Jsme z hmoty a tím se stáváme součástí prostoru. Ten je vymezen dobou a kousek z ni každý čerpáme. Jen se každým okamžikem dobereme jen poloviny předchozího množství. Začínáme nekonečnem a končíme ničím.

Když čas měříme, myslíme si, že jsme ho ovládli a pochopili. Opak je pravdou. To, že čas skrze hodiny odbíjí pravidelně, neznamená, že je takový i pro vás. Život vás vybavil  vědomím a to má schopnost s časem pracovat. Každý z nás již zažil krásné chvíle, které trvaly krátce, ale v paměti jsou zapsané dlouhou stopou. Stejně tak i období nepříjemná, která se vlekla, jsou pro vás dnes jen okamžikem. I vy však cítíte, že to není ten pravý způsob jak nakládat s časem.
Naučíš nás s časem pracovat pane? Jak prožívat čas abychom nezestárli?
Není na světě nikoho, kdo by to naučil druhého, jen vy sami můžete ovlivnit svůj čas. Cokoliv činíte se zaujetím, čas zastaví.  Mnoho z vás prochází několika vývojovými etapami, dětstvím, mládím, dospíváním, mladším, středním a starším věkem. Pamatujte, jsou jen tři. Zrození, život a umírání. Učme se od zvířat, se kterými žijeme. Viděli jste snad psa, který by s věkem ztrácel přirozenou činorodost a chuť do života? Možná ten, co se chtěl příliš podobat svému pánovi. Ani žádnou starou kočku jsem neviděl, jen mrtvou.
Velcí myslitelé vás učí, žijte okamžikem. Nemyslete na minulost, ani budoucnost. To neznamená zapomenout, jen se nenechat pohltit časem. Přítomnost je jediná chvíle, kdy jste sami sebou. Mimo ni patříte do historie a budoucnost ještě není.
Ještě vím o jednom, co vám krade čas. Jsou to věci. Každá vám může čas ušetřit, ale desetkrát více si ho vezme. Viděli jste psa s kapsami nebo kočku s kabelkou? Stejně tak jako oni nepotřebují šaty, vy nepotřebujete věci. Věci pohlcují čas. Prostota, střídmost a klidná mysl. Zkuste to žádat, každý se vám vysměje. Přesto je to nejdelší cesta k věčnosti.