Označen a vinen

To jste si pomohl, co? Osopil se na mne z dálky rtuťovitý důchodce.  Vzal jsem si totiž v supermarketu přepravku, z košíku plného prázdných krabic, na potraviny, které už mi padaly z rukou. Přiblížil jsem se k vozíku a teprve u něj jsem spatřil i nějaké zboží, co jsem před tím přehlédl. Vrátil jsem pánovi přepravku a objasňoval, jak jsem vozík považoval za erární, kam zaměstnanci vyhazují prázdné obaly, ale bylo mi jasné, že už pána nepřesvědčím. Pro něj zůstanu hulvátem, který si bere z cizího. Nějak se s tím budu muset vyrovnat.

To je celkem běžné, že se z nějakého automatismu stanete podezřelými ze zlodějiny.  Obchod se sportovním zbožím jsem navštívil s dcerou za účelem nákupu nějakých doplňků. Zatímco si dcera zkoušela v kabině jakési triko, uviděl jsem její batoh, odložený u jednoho věšáku. Uchopil jsem ho za poutko a zdvihl s myšlenkou na to, jak jí vynadám, že si nedává pozor na své věci.  "Neberte mi můj batoh!" zakřičela na mně šik slečna, na kterou jsem předtím z dlouhé chvíle se zalíbením hleděl. Moje breptání o podobnosti jejího zavazadla s dceřiným zavazadlem, jen zvyšovalo trapnost okamžiku. Dcera ho ssebou dnes neměla, takže žádný důkaz o mé bezůhonnosti jsem neměl. Tak rychle jsem z žádného obchodu ještě nevypadl.    Byla i chvíle, kdy už šlo do tuhého. Šel jsem tehdy skrz velké sídliště v ošuntělých šatech. Sbírali jsme kamení z pole, v rámci brigády, na kterou nás poskytl projektový ústav státnímu statku,  v rámci utužování svazku pracující inteligence s rolníky.  Mne a přísného pána s vlčákem, odděloval pás okrasných křovin. Volal na mně: "pojďte sem, ke mně!" Asi něco potřebuje, říkám si, a bezelstně se prodírám porostem. "A už vás mám! Půjdete se mnou!" Uchopil mně v podpaží a aby dodal svým slovům důrazu, pumpoval vlčáka k vzteklému vrčení. Pořád jsem nechápal a nakloněn ku pomoci, ptal jsem se co potřebuje. Dovedl mne do jedné z novostaveb a postavil před nějaké dveře. Po chvíli se otevřely dveře a desetiletá dívenka jen řekla. "To není on."  Napjatá atmosféra trochu polevila. Zmohl jsem se na dotaz. "Tak doufám, že se dozvím o co tu jde?" Povídá; "sídliště obchází jakýsi "fantom" v modrákách a tmavé bundě, který zvonl na byty,  krade a obtěžuje mladé dívky."  Být kukátko ve dveřích víc zamlžené, nebo se více podobat onomu delikventovi, mám zaděláno na problém po celý život.  Z toho plyne poučení.  1. Neberte papírové krabice v supermarketu, nevíte, kdo si je přivlastnit před vámi.  2. Nezvedejte cizí batohy, může na nich ulpět vaše DNA.  3. Nechoďte v montérkách po sídlišti, mohli  by jste být označeni za pedofily A jestli si myslíte, že když nebudete dělat nic, tak nic nezkazíte, tak vězte! Je li vám souzeno být označeni, neutečete tomu.