Když vám někdo poprvé vykrade auto, máte pocit, že je kontaminované a tři dni nemůžete spát jak vás to štve. Když už těchto situací máte za sebou víc, naučíte se s tím trochu pracovat a už vás to tak psychicky nerozhodí.
Když jsem byl hrdým majitelem prvního vozu Renault 19, myslel jsem si, že je to takové rozšíření bytového prostoru a také jsem se k němu tak choval. Rádio, které jsem z počátku pečlivě vyjímal, jsem postupně nechával ve schránce spolujezdce a před vánoci jsem tam schoval skládací bednu s vánočními dárky, pitím a trvanlivějšími potravinami. Přijdete k vozu a hned cítíte, že něco není v pořádku. Přece jsem ty zadní sedačky nesklápěl, tuhle vestu jsem měl v postranní kapse. V kufru pak zjistíte, že tak uklizeno tam ještě nebylo.
Tenkrát jsem pobertovi zajistil docela bohaté svátky a škoda se pohybovala kolem 5000,- Kč.
Přišel jsem tak i o první sněhové řetězy, ještě nepoužité.
Zloděj byl specialista, auto nepoškodil. Jen si ho otevřel.
Po necelém roce, když už moje ostražitost dostatečně polevila, přišel zloděj znovu. Pocit hořkosti a vzteku už trval jen polovinu doby předchozí. Přišel jsem o další nepoužité sněhové řetězy, rádio, tentokrát bez čelního panelu a pár drobností, nejvíc mi chyběla kšiltovka, kterou jsem si oblíbil. Opět to byl zloděj odborník. Auto zůstalo nepoškozené. Chlapec si do něj chodil jako do samoobsluhy.
Když jsem jednoho večera odcházel u Makra od svého auta, míjel mně zašlý favorit se čtyřmi mladíky. Ne, tentokrát to nebyli žádní hnědočeši. Když jsem se po nákupu vracel k autu, už jsem jen viděl jak naskákali poblíž mého parkovacího místa do auta. Měl jsem otevřený kufr a ukradli mi plátěnou tašku se špinavým prádlem. Úsměvná ztráta mi umožnila obměnit depo spodního prádla, ale zámek na kufru byl vylomený a ten nešel zavřít.
Amatéři. Použili metodu nasazení trubky na obstarožně trčící zámek a páčení. Moje chyba, nemám jezdit v tak starém autě. Zámek se dal spravit, ale pocit, že je to auto v podstatě nechráněné a průchoďák pro různé poberty, mně neopustil do doby, kdy se díky mnou nezaviněné nehodě toto auto stalo nepoužitelné, protože oprava by přesáhla jeho hodnotu.
Moje další auto, Octavia Combi. už měla alarm a modernější zabezpečení. Několik let jsem byl v klidu, až do letošní zimy, Přestože byla baterie stará teprve druhý rok a v záruce, vlhké a následně mrazivé počasí mi vycákalo baterii. Nebyl jsem tenkrát asi jediný. Omezil jsem její zatížení na zimu vypnutím alarmu.
Ulice, ve které auto stálo je sídlem dopravní policie a naproti jejímu vchodu se mi povedlo včera večer zaparkovat. Ráno jsem ho našel pootevřené a rozkrámované. Moc času asi neměl, v kufru jsem měl ještě dvoje brusle a nepoužité sněhové řetězy. Přišel jsem o handsfree za ucho, a adaptér na USB, Kabelu USB nefunguje nabíjení, tak mám malé zadostiučinění. Škoda kolem 1000.- Kč. V tomhle případě nevíte nikdy, jestli jste nezapomněli zamknout a nebo jestli to byl zase nějaký profík.
Jaké jsem měl pocity? Už jsem protřelá oběť a tak vás nepotěším. Žádný stres, jen chladný kalkul, co mi chybí a ještě nevím. Navíc se můžu vypsat tady do blogu a to je nejlepší terapie. Krom toho mám takovou psychologickou obezličku. „Vždyť zloděj určitě tyhle moje věci potřeboval víc než já!“ Navíc bude muset některé prodávat a vystavovat se dalšímu riziku. Pokud vám nepoškodí auto, ještě mu můžete poděkovat a považovat ho z dobrého odborníka. Když to v mysli převrátíte do polohy charita pro nezaměstnané, můžete si i připadat ještě ušlechtileji. Tak to je moje metoda, jak se z toho nezbláznit.
