Nepřátelé sami sobě

Jaký je rozdíl mezi mrtvým člověkem a mrtvou mouchou?Žádný. Pozůstalá moucha se jen méně dojímá nad úmrtím své příbuzné.Nejsme nic proti věčnosti a v záloze číhají další životní formy aby nás nahradily.

Život je honěn z místa na místo přírodními podmínkami a se štěstím přežívá.
Jsme jeden z mála druhů, který je schopen likvidovat masově sám sebe.
Jen pro úchylné myšlenky a patologické úvahy.

Čím se liší člověk od člověka. Jen úhlem pohledu. Jinak má uši, nos, nohy, ruce podobnější než odraz v zrcadle.
Stává se snadno nepřítelem, odčerpává li druhému zdroje živin, žije li jinak,  má li lehce odpudivý výraz.
Ti, kteří nám takového člověka znechucují, jsou našimi nepřáteli. Nejprve nás využijí a potom zastraší.
Cílem je zotročení  a omezení zdrojů umožňujících svobodně žít.

Zdroje pro život nás obklopují a každý se může sklonit k vodě , trávě i hlíně, aby se nasytil.
Ten kdo nám po nich šlape, kálí nám do nich nebo je krade, vyčleňuje se ze společenství.
Stejně tak ten, kdo předstírá, že je chrání a vybírá za to berně a následně je prodává jiným, co za jejich "vlastnictví" chtějí další peníze, je jen rafinovaně maskovaný zloděj.

Bez ohledu na společenské zřízení, stali jsme se otroky systému, který si hraje na naše ochránce.
Správa a údržba má svou hodnotu, na níž se přiživuje měřitelné procento lidí, kteří ani nehnou prstem nebo mozkem aby se zastyděli..
Není rozdílu mezi vlastníkem a oprávněným subjektem.
Nic není tak neuskutečnitelné jako socialismus nebo komunismus, přesto má kapitalismus problém.
Nelimitované vlastnictví vede ke zkáze lidstva a poškození planety. Člověk, voda a půda že je majetkem státu?
Je to zrůdnost. Pojem "majetek" je ještě větší zrůdnost.
Majitel domu ve kterém sám nebydlí - zrůdnost a sobectví.
Majitel akcií zrůdnost, vždyť dostává peníze za nic. Peníze dělají peníze. Zrůdnost.  Půjčování peněz za úplatu? Snad jen do výše nákladů.
Peníze, pro něž lidé pracují a umírají - jsou zůdná iluze, nahrazující jídlo a energii čísly. 

V momentě, kdy začínáme něco vlastnit stáváme se agresory i ohroženými.
Zajišťujeme si postavení, které vede k omezování druhých. Krátkozrace a sobecky se zabezpečujeme a vymezujeme proti sobě podobným.
Musíme se začít chovat stejně bezohledně jako konkurenti a neohlížet se na přírodu a zatvrzovat se proti milosrdenství. 

Lidské povinnosti by měly začínat u nevlastnit, nehromadit, pomáhat, chránit omezovat spotřebu  a :) chodit. Lidská práva, jdou li proti rovnováze přírody jsou jen sobecké výkřiky.

Okamžik ztráty nevinnosti je v první žádosti a není sobečtějšího tvora, než je novorozenec.
Jen láska dokáže tu nekonečnou potřebu mléka a pozornosti zvrátit v nezištnou službu.
Cesta k nesobeckému tvoru, který si vezme pro život jen to co je třeba, se u každého zadrhává na nezvládnuté výchově nekonečné řady našich předků.
Není úniku, není řešení a Zemi přibývá šrámů před našima očima. Zdá se, že už je pořádně naštvaná.